Na světové umělecké scéně touto dobou velmi ceněná sochařka Berlinde De Bruyckere vyplnila svojí soubornou výstavou Balzamovač všechna tři podlaží proslulého výstavního domu Kunsthaus Bregenz. Zdánlivě odpuzující ale současně i přitažlivé téma rozkladu těla, ať již lidského či zvířecího, je již mnoho let vyzkoušeným magnetem pro mezinárodní publikum. Tomu také svědčí návštěvnost výstavy v kouzelném místě na Bodamském jezeře.
Berlinde De Bruyckere, narozená v roce 1964 v Gentu, zaujala svými kresbami už ve svých osmnácti letech, kdy vyrážela dech na řadě prezentací zejména ve Spojených státech. Její (po zásluze) raketová cesta k mezinárodnímu uznání a slávě vedla přes velké prezentace v Montrealu, Istanbulu, Melbourne, Bernu, Grazu, rodném Gentu, v desítkách drobnějších galerií a výstavních prostor a vyvrcholila v roce 2013 v belgickém pavilonu benátského bienále.
Čím byla veřejnost a odborné publikum tak strženo? Autorka je zaujata v podstatě zásadním tématem – metamorfózou člověka či zvířete v časových úsecích na pomezí života a smrti, rozkladu funkčního těla v ještě sledovatelné charakteristické rysy a přitom počínající zjevné stopy konce, kdy přichází nový, nekončící řád rozpadu, hnití, zmaru, kdy se objevují konstrukční prvky těla – kostra, zbytky kůže, pevné části - a odchází původně živé struktury.
Neobvyklost a ojedinělost toho autorčina bádání, které přineslo určitou neodolatelnou estetizaci konce bytí, se stala poptávanou výplní v nabízené škále takřka nekonečných výtvarných sdělení současnosti. Navíc autorka zasazuje takto pojaté objekty do dějů mytologických, formulovaných od starého Řecka, určujících a pojmenovávajících prazákladní pochody lidské mysli a mezilidských vztahů.
Jakkoli se to zdá komplikované, de Bruyckere našla všeobecně přijímanou sdělnou polohu, která ač na straně jedné logicky odpuzuje, na straně druhé nutí k hlubokému zamyšlení nad principy existence a jejího nejen vývoje, ale i konců a všeobecného zmaru, v přírodě okolo nás neustále přítomného. Výtečně zvládnuté použití umělé pryskyřice, látek, kovu, dřeva, zvířecích kůží, samozřejmě odpovídajících barev, je pro vyznění jejích děl samozřejmostí. Připomíná to dokonalost velkých filmových dekorací ve sci-fi filmech.
Na výstavě v Bregenzu může divák zhlédnout zmíněnou benátskou instalaci, osmnáctimetrovou monumentální instalaci Krüppelholz, kde na původní, velmi pozměněné struktuře padlého stromu, obalené všemi autorkou sériově používanými tvůrčími atributy, medituje o lidské zranitelnosti. Také další díla, v budově jedné z nejdokonalejších výstavních prostor Evropy, pracují s tématy blízkými – až patologická témata odpočívajících mrtvých těl, poraněných objektů nebo starých použitých látek jsou balena do mytologických vyprávění a procesů.
Šedé betonové, místy vyhlazené a leštěné zdi velkých sálů, vytvářejí pozadí v nečekaně stejné barevnosti, až by se mohlo uvěřit, že jde o součást stejného estetického sdělení, plánovanou předem. Divák je pohlcen převažující barevnou kompozicí, kde mrtvolná šedá potahuje vlastně všechny předkládané objekty i děje. Určitá zvrácená estetika zmaru a konce života, zachycující postupnou ztrátu barevnosti, zde jasně dominuje. Divák je manipulován až na hranu své psychické výdrže.
Navíc je tato výstava jen větší částí společné prezentace. Ta pokračuje daleko drsnějším výjevem v nedaleké součásti dvojměstí Bregenz-Dornbirn, kde v bývalé montážní hale zrušené strojírny v dnešním kulturním komplexu Inatura - Erlebnis Naturschau cituje de Bruyckere motivy z polních tažení první světové války, kdy rovinatá belgická krajina byla pokrytá stovkami koňských zdechlin, kde se kosti bojovníků mísily s pozůstatky nedobrovolných účastníků válečného běsnění. Zavěšené (umělé) zdechliny, zbytky velkých zvířat, dominují prázdné, opotřebované hale. Zde opravdu pocit zmaru a smutku kulminuje bez vedlejších podložených konstruktů.
Výstava do 5. července kvalitně připomíná autorku, která se stala nedílnou součástí dnešního špičkového výtvarného dění. Odpusťme jí určité zneužití formy a zamysleme se nad nabízenými tématy. Jsou trvalá a stálá a dotýkají se každého žijícího.
