Česko navštívil britský autor krimi bestsellerů Daniel Cole. Na veletrhu Kniha Brno a poté i v Praze představil novou knihu s názvem Havran, nevyhnul se ale ani dotazům na svůj nejznámější román o sériovém vrahovi Hadrový panák. „Svými knihami se snažím lidi především bavit. To je můj cíl. Nechci, aby byl po jejich přečtení někdo příliš rozrušený nebo poznamenaný,“ uvedl v rozhovoru pro Českou televizi.
K psaní dovedla Daniela Colea nespokojenost s televizními scénáři. Jednou při sledování televize Cole nabyl dojem, že by dokázal vymyslet lepší seriálový příběh. Jako adept televizní scenáristiky se však nejprve setkával s odmítáním. Neuspěl ani s námětem nazvaným Hadrový panák. Zápletka s mrtvolou sešitou z částí několika těl se mu ale natolik zamlouvala, že zkusil scénář proměnit v knihu.
Úspěch z lenosti
„Když mě napadla myšlenka na Hadrového panáka, bylo pro mne důležité, abych policisty vhodil hned doprostřed příběhu. Chtěl jsem mít hned na začátku šest mrtvých obětí a seznam dalších šesti, jejichž vraždě se budou snažit zabránit. Kdybych to celé popsal, vznikla by obrovská kniha o velikosti pátého dílu Harryho Pottera. Jenže protože jsem trochu líný, rozhodl jsem se zbavit všech prvních šesti obětí najednou v první kapitole. A napadlo mě spojit je do jednoho těla. Takže ta moje trocha lenosti vlastně definovala mou současnou kariéru,“ uvedl Cole.
Hadrový panák mu přinesl okamžitý úspěch. Kniha se dobře prodávala, rychle vznikly i překlady z angličtiny do jiných jazyků, stejně jako televizní seriál, ovšem nikoliv podle prapůvodního scénáře. Na Hadrového panáka Cole volně navázal knihami Loutkář a Konec hry.
Celá trilogie vyšla i v češtině, stejně jako další knihy stejného žánru Imitátor a Havran. Autor přiznává, že se mu pro vymýšlení přesvědčivých příběhů hodí praxe z předchozího zaměstnání, kdy pracoval jako zdravotník záchranné služby.
Zdravotnictví mi dalo černý humor
„Trocha medicínských znalostí při psaní není ke škodě, ale snažím se to s nimi příliš nepřehánět,“ uvedl. „Chci, aby se čtenáři bavili. Ta zábavnost vychází částečně z vřelosti postav, částečně z černého humoru a částečně ze vzrušení. Snažím se na ty krvavé a brutální části nanést trochu filmového lesku, aby to bylo vzrušující, ale ne zneklidňující.“
Z práce ve zdravotnictví si prý odnesl především smysl pro kamarádství a černý humor. „Tam se cítíte jako mezi rodinou. Je to až surreálná práce, občas se ocitnete na úplně bizarních místech, která by vás nikdy nenapadla. S tou prací se ale pojí určitý smysl pro temný humor. Laikovi může připadat občas krutý, ale to je prostě způsob, kterým se tito lidé vyrovnávají se svou prací, protože vídají hrozné věci. Kamarádství jim pomáhá tohle překonat. A to se snažím zachytit i ve svých knihách,“ vysvětlil.
Nejnovějšímu románu Havran dala název přezdívka hlavního zločince, jenž své oběti dekapituje, na obličeji zanechá pět škrábanců a odnese si šperk jako suvenýr. Kromě způsobu provedení spojuje vraždy také to, že se zdají na první pohled nevysvětlitelné.
