Vymýšlím hrozné věci, ale chci hlavně bavit, říká autor thrillerů Cole

Nahrávám video
Rozhovor s Danielem Colem
Zdroj: ČT24

Česko navštívil britský autor krimi bestsellerů Daniel Cole. Na veletrhu Kniha Brno a poté i v Praze představil novou knihu s názvem Havran, nevyhnul se ale ani dotazům na svůj nejznámější román o sériovém vrahovi Hadrový panák. „Svými knihami se snažím lidi především bavit. To je můj cíl. Nechci, aby byl po jejich přečtení někdo příliš rozrušený nebo poznamenaný,“ uvedl v rozhovoru pro Českou televizi.

K psaní dovedla Daniela Colea nespokojenost s televizními scénáři. Jednou při sledování televize Cole nabyl dojem, že by dokázal vymyslet lepší seriálový příběh. Jako adept televizní scenáristiky se však nejprve setkával s odmítáním. Neuspěl ani s námětem nazvaným Hadrový panák. Zápletka s mrtvolou sešitou z částí několika těl se mu ale natolik zamlouvala, že zkusil scénář proměnit v knihu.

Úspěch z lenosti

„Když mě napadla myšlenka na Hadrového panáka, bylo pro mne důležité, abych policisty vhodil hned doprostřed příběhu. Chtěl jsem mít hned na začátku šest mrtvých obětí a seznam dalších šesti, jejichž vraždě se budou snažit zabránit. Kdybych to celé popsal, vznikla by obrovská kniha o velikosti pátého dílu Harryho Pottera. Jenže protože jsem trochu líný, rozhodl jsem se zbavit všech prvních šesti obětí najednou v první kapitole. A napadlo mě spojit je do jednoho těla. Takže ta moje trocha lenosti vlastně definovala mou současnou kariéru,“ uvedl Cole.

Hadrový panák mu přinesl okamžitý úspěch. Kniha se dobře prodávala, rychle vznikly i překlady z angličtiny do jiných jazyků, stejně jako televizní seriál, ovšem nikoliv podle prapůvodního scénáře. Na Hadrového panáka Cole volně navázal knihami Loutkář a Konec hry.

Celá trilogie vyšla i v češtině, stejně jako další knihy stejného žánru Imitátor a Havran. Autor přiznává, že se mu pro vymýšlení přesvědčivých příběhů hodí praxe z předchozího zaměstnání, kdy pracoval jako zdravotník záchranné služby.

Zdravotnictví mi dalo černý humor

„Trocha medicínských znalostí při psaní není ke škodě, ale snažím se to s nimi příliš nepřehánět,“ uvedl. „Chci, aby se čtenáři bavili. Ta zábavnost vychází částečně z vřelosti postav, částečně z černého humoru a částečně ze vzrušení. Snažím se na ty krvavé a brutální části nanést trochu filmového lesku, aby to bylo vzrušující, ale ne zneklidňující.“

Z práce ve zdravotnictví si prý odnesl především smysl pro kamarádství a černý humor. „Tam se cítíte jako mezi rodinou. Je to až surreálná práce, občas se ocitnete na úplně bizarních místech, která by vás nikdy nenapadla. S tou prací se ale pojí určitý smysl pro temný humor. Laikovi může připadat občas krutý, ale to je prostě způsob, kterým se tito lidé vyrovnávají se svou prací, protože vídají hrozné věci. Kamarádství jim pomáhá tohle překonat. A to se snažím zachytit i ve svých knihách,“ vysvětlil.

Nejnovějšímu románu Havran dala název přezdívka hlavního zločince, jenž své oběti dekapituje, na obličeji zanechá pět škrábanců a odnese si šperk jako suvenýr. Kromě způsobu provedení spojuje vraždy také to, že se zdají na první pohled nevysvětlitelné.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 22 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...