Praha - Sedmdesáté narozeniny, které připadají na 28. dubna, oslaví dneska večer v klubu Pilot v pražských Vršovicích hudebník a básník Vratislav Brabenec. Muzikant a textař známý hlavně coby saxofonista skupiny The Plastic People of the Universe (PPU) společně s kytaristou Joe Karafiátem pokřtí vlastní CD Létání je snadné. „Pravděpodobně také něco zarecituji, s mojí poezií vystoupí i band Břežanští kastráti,“ zve na oslavu Brabenec.
S Plastic People se pak Brabenec sejde v neděli ve své oblíbené kavárně Café Sladkovský. Se skupinou, s níž prožil období perzekucí sedmdesátých let, které nakonec i díky Václavu Havlovi vyústily ve vznik Charty 77, natočil před čtyřmi roky zatím poslední studiové album Maska za maskou. „S Plastiky to vypadá špatně, nějak se dohadujeme a prožíváme určitou krizi. Já v současné době dělám takové literární projekty, poezii a knížku pro děti, které mi ale moc nejdou. Také bych chtěl zaznamenat portréty všech bláznivých lidí, které jsem v životě potkal,“ říká Brabenec.
S PPU začal Brabenec hrát roku 1972. Hudebním pojetím a jazzovou minulostí přispěl k zaměření Plastiků na experimentální formy a vlastní skladby. V roce 1982 byl však tehdejší Státní bezpečností donucen emigrovat. K Plastikům se znovu připojil v roce 1997.
Pánbůh udělal všechno špatně, jenom ženský ne
Absolvent zahradnického oboru na zemědělské technické škole v Mělníku studoval v letech 1964 až 1969 evangelickou teologii na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. K otázce Boha se staví svérázně: "Myslím, že Pánbůh udělal všechno špatně, jenom ženský ne. Ty se mu povedly. Však mám o tom napsaných několik básní.
Brabenec odmítá vynálezy moderní doby a zlobí ho i globalizace: „Dneska už není úřad, ale nadnárodní společnost. Takže problémem pralesů v Kolumbii se zabývá organizace, která má sídlo na Novém Zélandu. Kdybych se naštval a chtěl něco řešit, musím si koupit letenku a letět na Nový Zéland, kde bych zjistil, že je tam v nějakém malém baráku computer, který rozhoduje, jak se bude zacházet s pralesem. Problém moderního světa je v tom, že v něm nebude úředník, kterému bych mohl dát přes držku.“
Ani s vývojem společnosti v Evropě příliš spokojen není. Souhlasí s názorem moravského sociologa a filosofa Jana Kellera, podle kterého se v devadesátých letech marně očekávalo, že se západní země poučí z toho, co se ve východních dělalo dobře, a východ se poučí z toho, co dělal dobře západ. „Ale stal se opak. K nám přišel McDonald a na západě se začaly úřady chovat socialisticky. Jak jsem starý, tak se každý den raduju, že se už nedožiju dalších průserů,“ říká oslavenec Vratislav Brabenec.
