Praha – Velmi specifickým a z dnešního pohledu i mnohdy úsměvným způsobem trávili lidé během komunistického režimu svůj volný čas. Během čtyř dekád se množství volného času zvětšovalo a zároveň se měnila jeho podoba od kolektivních dovolených až po víkendové výlety na chaty a chalupy. Zajímavým a osvěžujícím způsobem mapuje trávení volného času v komunistickém Československu stejnojmenná výstava, která byla včera otevřena v Akademii věd.
Volný čas v Československu – chalupaření i zájezdy ROH
Výstava zachycuje jednotlivé součásti volného času: zájmovou činnost a závodní kluby, odborovou a organizovanou rekreaci, chataření a chalupaření, televizi, tělovýchovu a sport a kulturní akce. „Mladým lidem, kteří tuto dobu neprožili, snad může dát výstava představu o tom, z čeho každodenní život sestával. Pro starší lidi snad může být vzpomínkou, která by z čistě subjektivního hlediska mohla být pozitivní, protože v minulosti nemohly existovat věci jen špatné, už proto ne, že my sami jsme byli mladší, zdravější a méně opotřebovaní,“ napsal k výstavě její kurátor David Kraft, který se již bohužel jejího uvedení nedočkal.
S ROH i do Jugoslávie
Asi každý si vzpomene na klasické filmy Dovolená s Andělem či Anděl na horách, které ilustrují podobu kolektivních dovolených. Pracující dostávali výběrové poukazy na odborovou rekreaci nejprve za odměnu, postupně se však měnily na rodinné dovolené masového charakteru. Od šedesátých let se však trend přísné výběrovosti pro nejlepší pracovníky opouštěl a poukazy se mimo hlavní sezónu i vnucovaly. Od roku 1968 už byla běžná i volná sobota, a narůstaly tak i možnosti individuálního trávení volného času v tuzemsku nebo zahraničí. Populární však zůstaly až do pádu režimu odborové akce umožňující výjezdy do ciziny, například v zotavovnách ROH v Jugoslávii a Itálii.
Během padesátých let se měli lidé podle představ režimu po práci vzdělávat i bavit ve stmeleném kolektivu. K tomu měly sloužit závodní kluby zakládané jako kulturní i společenská střediska a základna odborářských kulturních snah. Velkému zájmu se zpočátku těšily sportovní, divadelní a knihovnické aktivity a také šachy. Pro potřeby klubů se po celé zemi začaly od poloviny padesátých let stavět kulturní domy, které měly úsilí klubů podpořit a poskytnout jim zázemí. Od šedesátých let se nicméně postupně upouštělo od vytyčených cílů (uvědomělý a všestranně se rozvíjející socialistický pracující) a „kulturáky“ sloužily tancovačkám, estrádám, ochotnickému divadlu a později také alternativní kulturní scéně.
O víkendu na chalupu i na chatu
Chalupaření je specifickým fenoménem, který se v Československu masově rozšířil s nástupem 50. let. Chalupou přitom byly myšleny všechny objekty venkovského typu, které nebyly původně určeny k rekreaci. Po odsunu Němců bylo takových objektů dostatek, a tak je nabízely národní výbory k rekreaci různým zájmovým organizacím i jednotlivcům, často za velmi malou částku. Další chalupy se uvolnily při odchodu lidí do měst; pokud přesto na někoho nezbylo, mohl si postavit svoji vlastní chatu.
Chalupaření a chataření podpořilo v roce 1968 zkrácení pracovního týdne na pět dní a také rozvoj automobilismu. Po sovětské invazi byla také omezená možnost cestovat do zahraničí, a tak se výlety na chatu staly vhodnou příležitostí, jak trávit volný čas. Pro podnikavce a kutily byla navíc koupě a zvelebování chalupy či chaty jednou z mála možností, jak investovat legálně svoji práci a peníze do soukromého vlastnictví. Čechoslováci se tak postupně staly přímo národem chalupářů, vždyť na konci komunistické éry bylo v ČSSR na čtvrt milionu rekreačních chalup a chat.
Výstava o volném čase v komunistickém Československu probíhá v Akademii věd v Praze až do 7. října a představuje i další typické způsoby trávení volného času - sběratelství, kutilství, kolektivní sport či televizní zábavu.
GALERIE
Volný čas v komunistickém Československu