Praha - Jako někdy nesrozumitelné, jindy lehké, ale vždy uhrančivé lze ve zkratce charakterizovat dílo básníka a překladatele Vladimíra Holana. Vytvořil kolem 30 básnických knih, proslavila ho lyrickoepická sbírka Noc s Hamletem. V 50. letech byl umlčen komunistickým režimem, v roce 1969 byl nominován na Nobelovu cenu. Jeho témata byla těžká: smrt, osud, láska; vypovídají o tom i názvy jeho děl: Triumf smrti, Vanutí, Kameni, přicházíš…, Lemuria, Sen, První testament, Záhřmotí, Cesta mraku, Na postupu, Bolest. „Poezie svoluje s námi hovořit pod jedinou sice, ale neúprosnou podmínkou, že ji totiž milujeme. Neříkám to jen tak do větru. Bez lásky nelze nic. Ani umřít nelze bez lásky,“ prohlásil umělec, kterého Jaroslav Seifert označoval za nejlepšího českého básníka. Vladimír Holan zemřel 31. března 1980 v Praze.
Pražský rodák (narozen 16. září 1905) prožil dětství pod Bezdězem. Po maturitě na gymnáziu v Praze (1926) se stal úředníkem penzijního ústavu, kde vydržel sedm let. V roce 1935 přešel do invalidního důchodu a uzavřel se do samoty, ze které jej vytrhávaly jen valící se politické změny: na mnichovské události reagoval sbírkami Odpověď Francii, Září 1938 a Zpěv tříkrálový, osvobození Československa v roce 1945 uvítal v Díku Sovětskému svazu, Panychidě, Rudoarmějcích a Tobě. Tuto čtveřici sbírek si později vyčítal.
V izolaci na Kampě
Komunistou byl krátce (1946-1950), brzy procitl a opět se uzavřel do samoty ve známém Dobrovského domě na Kampě, kde bydlel s Janem Werichem. U komunistů upadl v nemilost, 15 let prakticky nevydal žádné původní dílo („Mluvil jsem 15 let do zdi“) a živořil („Bída klepe na naše dveře“). Obrat nastal v roce 1963, kdy začal opět vydávat. V roce 1968 byl jmenován národním umělcem, o rok později nominován na Nobelovu cenu. Ženatý byl od roku 1932, v roce 1949 se mu narodila dcera Kateřina, trpící Downovou chorobou. Holan ji velmi miloval a po její smrti v roce 1977 přestal definitivně psát.
„Jsi bez rozporů? Jsi bez možností,“ určil si Holan směr. Někdy zazněla i temnější nota („Utrpení je jedinou vrozenou skutečností celého života“), jindy hledání („Bez ryzí transcendentály se žádná stavba nedostaví“), někdy čarovně roztančil slova („Je líbezný letní podvečer… Letní, protože letní, a nesmyslný, protože líbezný… Všechno je lehounké a vše je nahoře a nejvýše je tanec slonů…“). Byl mistrem pevného verše, který později vyměnil za volný. Ustavičně hledal, v Noci s Hamletem napsal: „…umění je nářek, něco pro někoho, nic pro všechny“.
Patrně nejznámější Holanovou skladbou je Noc s Hamletem, obsáhlá suma názorů na člověka, svět i smysl tvorby. Kromě lyrických sbírek napsal řadu epických skladeb; například podmanivý příběh nevyznané a zmarněné lásky Terezka Planetová (1943) s existencialistickým motivem zdi („Zeď žalářní máš všemi směry“), který později často používal.
