Na prknech pražského Divadla na Vinohradech ožívá ikonický snímek režiséra Federica Felliniho. La Strada, tedy Silnice, italskému filmaři vynesla prvního – a jediného – Oscara. Příběh kočovného cirkusu převyprávěl pro baletní představení choreograf Jiří Bubeníček, který sám má cirkusové kořeny. Premiéra se chystá na květen.
Vinohradské divadlo na Felliniho Silnici tančí
2 minuty
Felliniho silnice jako balet
V Silnici na italský venkov po druhé světové válce přijíždí cirkus s neurvalým principálem, artistou Zampanem. Jeho družkou je Gelsomina, kterou koupil od její matky. „Naivní žena se najednou dostane do společnosti cirkusáků. Jeden ji zneužívá a ona neví, jak se z toho dostat,“ podotýká choreograf Jiří Bubeníček.
Pomoc jí nabídne provazochodec Matto, jehož jméno znamená v překladu blázen. Jeho život ale končí tragicky. „La Strada není jen o cirkusu, o barevném světě, ale i o tom, že lidé v Itálii neměli co jíst,“ upozorňuje Bubeníček. „Jiří se původní předlohy ve svém pojetí drží,“ ujišťuje Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu, který představení nastudoval.
Choreograf z cirkusové rodiny
Choreograf přitom čerpá z vlastních zkušeností, sám totiž z cirkusové rodiny pochází. „Babička, dědeček, máma, táta, strejda, teta jezdili na jednokolkách. A my jsme s nimi s bráchou jezdili, takže jsme vyrůstali venku, skoro bych to přirovnal k přírodě na vesnici,“ říká.
Baletní Silnice v Divadle na Vinohradech
Později přešel k baletu a stal se světově uznávaným sólistou, stejně jako jeho dvojče Otto. Teď už se věnuje pouze choreografii. „S tanečníky na sále se aspoň dva tři měsíce vymýšlí každý krok, každá vteřina představení. Každý krok musí vyjadřovat děj,“ popisuje Bubeníček.
Balet pro český soubor připravil poprvé po dvaadvaceti letech. Přes sedmdesát představení nazkoušel třeba v New Yorku, Tokiu či na Novém Zélandu. Kočovného života se tak nikdy nevzdal.
