Viktor Preiss odešel do divadelní penze. Nejsem sentimentální, říká

Nahrávám video

Viktor Preiss se rozhodl rozloučit s divadelním herectvím. V červnu mu potlesk publika v Divadle na Vinohradech, kde působil od roku 1983, poděkoval při třech derniérách. Včetně posledního představení legendární vinohradské inscenace Brouk v hlavě. „Je to jen nová fáze života, nejsem sentimentální,“ říká ke svému odchodu do jevištní penze sám herec v rozhovoru pro ČT24.

Co vás vedlo k ukončení divadelní kariéry? A myslíte to s koncem opravdu vážně?

Neberu to nijak fatálně. Je to jen nová fáze života, aspoň předpokládám, že ještě nějakého. Nechci to téma dělat zajímavé, je to úplně běžný odchod do důchodu, i když to zní všelijak, a předpokládám, že nějakou práci, třeba v televizi, dělat budu. To bude ale jiná kategorie, jiný rytmus. 

Jak prožíváte derniéry? 

Jsem člověk, který nepláče nad rozlitým mlíkem, beru to jako určitou zákonitost. Derniéra se odehraje, i když má inscenace své diváky a je stále vyprodaná, jako třeba Brouk v hlavě, který byl dvacet let na repertoáru. Změna je prostě život, přišly jiné tituly, jiná práce. Nejsem v tomhle směru sentimentální.  

Brouk v hlavě měl derniéru a zároveň 363. reprízu 1. června. Diváci se se hrou a vámi loučili ovacemi vestoje. Říkal jste, že nepatříte k těm, kteří by derniéru oplakávali, ale přesto: byl to moment silného dojetí?

To je nejhezčí pocit. Když vstane celé divadlo a lidé vás odmění, člověk vidí diváckou přízeň, to je samozřejmě silný okamžik.  

Před Vinohrady jste dlouhodobě působil v Městských divadlech pražských. Je pravda, že jste několikrát odmítl nabídku z Národního divadla?

Ano, teď už to můžu říct, asi čtyřikrát.

A z jakého důvodu?

Když si na nějakém místě zvyknu, už těžko prostředí měním. Byl jsem závislý i na lidech, ať už to bylo v Městských divadlech pražských nebo potom na Vinohradech, protože jsem zastánce stálých souborů, kdy se utváří nějaké mužstvo. Kopete za nějaký manšaft, jste v nějaké skupině, která si musí nahrávat, která spolu musí cítit, musí ctít hru a určitým způsobem i styl. To všechno hrálo roli, že jsem nerad opouštěl to, kde jsem byl takzvaně doma.

Za 45 let u divadla jste hrál víc komedií než shakespearovských tragédií a dramat. Je to tak?

Měl jsem vždycky sklon vnímat tragikomedii a komedii jako nejen těžký žánr, ale jako vděčný žánr. Když se někdo naučí hrát komedii, poskočí v hereckém řemesle  velký kus dál. I když si vážím i vážného žánru, vyznávám víceméně ten komediální.

Derniéra inscenace Brouk v hlavě (Divadlo na Vinohradech)
Zdroj: Kateřina Šulová/ČTK

Dá se říci, že jste k tomu měl dobrou průpravu už odmala, protože jste prý býval třídním šaškem. Není to někdy ošemetné, neočekává se pak stále od šaška, že bude bavit ostatní? 

Přesně tak. To je herecký osud - opakování. To, že přijdete do divadla a divák má nějaké očekávání,  které musíte nějakým způsobem naplnit, je velká zodpovědnost, a já ji, možná přemrštěnou, celý život mám a hrozně mě limituje, svým způsobem i bere energii. 

Jste puntičkář?

Jsem, ale jen na pracovní věci, v soukromém pořádku jsem rozevlátější.  

Na divadle jste se setkal s takovými hereckými legendami jako Josef Bek, Svatopluk Beneš či Marie Rosůlková. Vzpomínáte na někoho zvlášť  s velkou úctou? 

Byly to všechno osobnosti, které kandrdase, tedy začátečníka u divadla, přijali takovým způsobem, že potom tím vztah k mladému kolegovi předaly i mně a já jsem pak přijetí k divadlu realizoval na mladších kolezích. Nerad bych někoho vynechal, byla to celá generace lidí, kteří určovali ten žánr, nároky, úroveň divadla. Komorní divadlo, jedna z nejslavnějších scén MDP, už neexistuje, ale ti  lidé žijí v generaci, která je zažila, a já na ně velmi rád na všechny vzpomínám. 

A vzpomínáte i některého z režisérů? Například s Jaroslavem Dudkem jste mimo práci v divadle natočil i úspěšný seriál Nemocnice na kraji města. 

Když mi pan režisér nabídl tuhle roli, nechápal jsem, proč zrovna mně. Neříkám, že jsem úplně nesportovní typ, za mlada jsem se snažil dělat sprint, ale spíš jako maskot. Takže jsem nechápal, proč režisér Dudek právě mě vybral za hokejistu. Možná proto, že ten kluk v seriálu prodělává osobní a citovou změnu, osobní, není jen sportovní mozek. 

Nikdy jste se ho na to nezeptal? 

V podstatě jsem si netroufnul, i když někdy v žertu jsem to zmínil,  ale on byl natolik svébytný člověk, že některé otázky prostě neměl rád.

Které nemáte rád vy? Tuším, že jsou to ty osobní.

Má to v sobě jedno nebezpečí, že se věci potom zkreslí. Všechny rozhovory jsem vždycky pečlivě přepisoval a vlastně  v nich nezbyla bezprostřednost. Navíc je zvláštní, že už vyšla druhá knížka o Viktoru Preissovi a já o ní nemám vůbec povědomí. Nikdo mě nekontaktoval, nikdo mi neřekl, jestli do ní nechci nahlédnout, vyšla bez mého vědomí. Jsou v ní opsané citáty z novin,  je to napsané tak, že je to asi nenapadnutelné. 

Vždycky se musím usmívat nad tím, že jsem například u mladých novinářů synem Gabriely Preissové, která napsala Její pastorkyňu a zemřela několik desítek let před mým narozením, nebo že moje matka měla čtyři děti, což není pravda atd.  

Co ale pravda je, že váš tatínek byl velký motoristický fanda a vy jste jednou přiznal, že pánská část vaší rodiny je prostě motory praštěná. 

Ano, musel jsem klopit zatáčky, aby patníky šustily kolem hlavy. To žije v genech. Víte, který vjem je nejnádhernější? Když tátu cítíte přes nějakou vůni, nějaký dotyk  - a to mně zbylo a to bych chtěl, aby tyhle vzpomínky po mně zbyly v mých vnoučatech. Táta mi předal třeba vůni kožené bundy, přimontoval mě páskem k sobě na motorku, takže jsem od pěti let drandil a prožíval jsem s ním nějaké okamžiky: přírodu, bouření motorů, pach benzinu - to mám dodneška. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřel Paolo Bulgari. Rodinnou firmu pomohl proměnit ve světovou luxusní značku

V sobotu v 89 letech zemřel Paolo Bulgari, vnuk řeckého stříbrotepce, který pomohl proměnit rodinný klenotnický podnik ve světovou luxusní značku, jež se stala synonymem italského šarmu a designu. V neděli o tom napsala agentura AP. Bulgari po desetiletí stál v čele značky, kterou si oblíbily supermodelky, hollywoodské hvězdy i sběratelé díky odvážným designům a charakteristickému používání barev.
04:27Aktualizovánopřed 13 hhodinami

VideoFilmové premiéry: Já, Rocky, Hunger Games či Máma a Táta jsou Boží

V kinech se představuje hraný snímek Já, Rocky. Je příběhem vzniku slavné filmové boxerské série, která udělala hvězdu ze Sylvestra Stalloneho. Se sportem, tentokrát formulí 1, má co do činění i kanadské životopisné drama Villeneuve: Zrození šampióna. Režisér Francois Ozon se pak pustil do nové, černobílé adaptace existenciální klasiky, románu Cizinec od Alberta Camuse. Česká fantasy komedie Máma a Táta jsou Boží chce navázat na tradici rodinných, často trikových titulů. V roli rodičů, kteří dostanou božské schopnosti, se představují Vica Kerekes a Petr Lněnička. A kasovně úspěšné dystopické Hunger Games se vrací s dalším dílem nazvaným Úsvit sklizně.
20. 11. 2026‌‌

Československé cestovatelské plakáty zrcadlily dobu

Jako o oknech do neexistujícího světa mluví o cestovatelských plakátech autoři knihy Visit Czechoslovakia. Ta ukazuje, jak se Československo v různých obdobích snažilo podpořit turistiku a přitáhnout návštěvníky ze zahraničí.
19. 11. 2026‌‌

Van Goghův aukční rekord za Kvetoucí kaštany málem zhatila minulost

Za 190,4 milionu dolarů (téměř 4,3 miliardy korun) se prodal obraz Châtaigniers en fleurs (Kvetoucí kaštany) od Vincenta van Gogha. Malba se stala čtvrtým nejvýše vydraženým výtvarným dílem historie a také nejdražším dílem tohoto nizozemského výtvarníka prodaným v aukci. Nad jejím uskutečněním přitom do poslední chvíle visel otazník kvůli požadavku potomků někdejších majitelů.
19. 11. 2026‌‌

Z Puškinovy básně zmizel alkohol. Nepřípustné, uznalo ruské ministerstvo po kritice

Ruští vydavatelé učebnice literatury pro třetí třídu zkrátili báseň Alexandra Sergejeviče Puškina. Z veršů jednoho z nejvýznamnějších ruských poetů vypustili verše o alkoholu. To, co začalo jako údiv matky jednoho školáka, se přelilo do veřejné diskuse. V ní zaznělo i vyjádření z Kremlu, že do děl ruských velikánů by se nemělo zasahovat. Kritici nicméně vnímají krácení Puškinových veršů jako součást širší cenzury.
18. 11. 2026‌‌

Kvíz: Vyznáte se ve filmových Bondech?

Agentem 007 se v chystaném filmu stane Robert Pattinson. Slovy „Jsem Bond, James Bond“ se ale před ním představilo už šest jiných herců. Počínaje snímkem Dr. No v roce 1962. Kvíz ukáže, jak dobře se v představitelích neohroženého služebníka Jejího veličenstva vyznáte.
18. 11. 2026‌‌

Je tu GTA VI. Očekávají se stamiliardové tržby, unavené palce i kritika

Po třinácti letech vychází další díl videoherní série Grand Theft Auto (GTA). Těší se na něj desítky milionů hráčů po celém světě, ale na výsledky už čekají i ekonomové. Zisk hry by totiž měl překonat všechny filmy v dějinách. Ostatně globálním fenoménem se GTA VI stalo ještě před vydáním.
18. 11. 2026‌‌

Novým filmovým Bondem je Robert Pattinson

Britský herec Robert Pattinson se stane novým představitelem Jamese Bonda, oznámily oficiální účty filmové série o agentovi 007 na sociálních sítích. Čtyřicetiletý Pattinson bude sedmým hercem, který ztvární slavného britského špiona, a prvním po odchodu Daniela Craiga. Objeví se v připravovaném 26. filmu série, který bude režírovat Denis Villeneuve. Informovaly o tom agentury AP a Reuters.
16. 11. 2026Aktualizováno16. 11. 2026‌‌

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.