Michal Viewegh je Zpátky ve hře, naznačuje titul jeho nové povídkové knihy. Podle něho samotného jde ale spíš zatím o vroucí přání, i když v literárním návratu se mu daří pokračovat. Po deníkových záznamech Můj život po životě se i v nejnovější knize nechal inspirovat problémy se ztrátou paměti, které ho po těžké srdeční příhodě před třemi lety stále trápí.
Viewegh se rozcvičuje na román. Zpátky do hry ho vrací nové povídky
2 minuty
Michal Viewegh se vrací Zpátky do hry
V nových příbězích vystupuje autorova oblíbená postava Oskar, nyní ale jako zlomený muž, jehož vztahy kolabují. Přestože o vlásek unikne smrti, jeho dosavadní život je zřejmě nenávratně pryč. „Ten zpupný, domýšlivý donchuán Oskar z Povídek o manželství a sexu už není v povídkách Zpátky ve hře. Život ho posunul někam jinam,“ upozorňuje Viewegh. Nezakrývá přitom, že fikci i tentokrát mísí s autobiografičností. „Myslím, že každý pozná, že některé povídky jsou na motivy mého příběhu. Opakovaným motivem jsou například tragikomické problémy s pamětí,“ podotkl.
K části textů ho inspirovaly novinové zprávy. „Četl jsem příběh manžela, který prožil dovolenou v Chorvatsku po boku své mrtvé manželky. Ona zemřela asi druhý den, ale jemu bylo líto volna dál nevyužít, tak ji prostě přikryl dekou a až zděšená chorvatská police objevila po stížnostech ze sousedních bungalovů na zápach, že je tam už čtrnáct dní mrtvola. To jsou věci, u kterých prozaik zajásá. Pokusil jsem se tu příhodu domyslet do důsledků a přidat k ní příběh manželské dvojice,“ prozradil.
Rozcvička na román
Knihu s ilustracemi temného výtvarníka Josefa Bolfa vydalo nakladatelství Druhé město. Soubor třinácti povídek dostal název podle té poslední. Podle Viewegha šlo o „průhledný záměr“ dodat sbírce optimismus. „Končí relativně optimisticky. Hrdina vážně uvažuje o sebevraždě a z nějakých důvodů, které nebudu prozrazovat, sebevraždu nespáchá a jakoby se cítí zpátky ve hře v dané chvíli.“
On sám se prý zatím „zpátky ve hře“ necítí. „Popravdě řečeno, název je spíš zbožné přání mého okolí a mého nakladatele. Já si to ještě tak úplně nemyslím. Že jsem vydal knížku a jezdím s ní na čtení, by tomu napovídalo, ale v mnoha oblastech to tak není,“ obává se.
Přesto jsou pro něj po deníkovém záznamu povídky návratem k regulérní literatuře a svého druhu rozcvičkou na komplikovanější román. „S velkou dějovou konstrukcí, kterou je třeba udržet v hlavě. Jestli budu schopen psát romány, to se uvidí v příštích letech,“ nemyslí si Viewegh, že už by měl vyhráno.
Na románovém námětu ale už pracuje. Chce se věnovat příběhu ženy, která čtením myšlenek odkrývá pokryteckou mužskou mysl. Rád by jej dokončil do roka.