Spisovatel a novinář Arnošt Lustig přežil koncentrační tábory a holocaust se stal tématem jeho knih. Nyní se on sám stal hrdinou knihy. Napsal ji jeho přítel, publicista František Cinger. Nazval ji To byl Arnošt Lustig.
Lustig byl jako šestnáctiletý poslán s rodinou do Terezína, poté prošel koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. V dubnu 1945 se mu podařilo uprchnout z transportu smrti a do konce války se ukrýval v rodné Praze.
Během holocaustu přišel téměř o všechny příbuzné, jednou z mála blízkých, s nimiž se shledal, byla sestra Hana. „19. května hlásilo rádio, že se vrací vězenkyně z Mauthausenu. Tak šel Arnošt od vagonu k vagonu, ptal se po holkách Lustigových a v tom posledním nás našel,“ vzpomíná Hana.
Holocaust se stal Lustigovým hlavním tématem. Vracel se k němu v knihách – k nejznámějším se počítají Modlitba pro kateřinu Horovitzovou, Dita Saxová nebo povídkové Démanty noci, mluvil o něm na besedách a kongresech.
S Františkem Cingerem se seznámil na začátku devadesátých let. Společně s ním se vrátil na místa koncentračních táborů, vypravili se i do Washingtonu, kde spisovatel žil po emigraci v srpnu 1968 a vyučoval na tamní univerzitě.
Kniha přináší také příhody z Lustigova života a popisuje jeho setkání s revolucionářem Che Guevarou nebo izraelskou premiérkou Goldou Meirovou. Podělit se o vše, „co s ním prožil a zapsal“, jak zní podtitul knihy, i s čtenáři, napadlo prý Cingera až po Lustigově smrti v roce 2011.
„Chtěl jsem veřejnosti říct to, co on o sobě neříkal. Nejsou tam žádné skandály. Je to kniha úcty vůči jeho práci, jeho pohledu na svět,“ říká Cinger.
Jeho vzpomínky představují Arnošta Lustiga jako člověka, který přestože viděl smrt a psal o utrpení, si udržel smysl pro humor.
