Velká svatba je velká prohra (a ceremoniál je v tom nevinně)

Američané mají rádi rodinné filmy a remaky, které tak trochu učešou původní (většinou zdařilý) snímek do americké fasády a zaplní zvučnými jmény, které stoprocentně přitáhnou diváky. Pokud jde o nový kousek tohoto typu, Velkou svatbu, potvrzuje všechny výše jmenované kalkulace.

Přiznaným originálem, který režisér a scenárista v jedné osob Justin Zackham (Než si pro nás přijde) převedl do amerických reálií a vkusu, je francouzsko-švýcarský snímek z roku 2006 Můj bratr se žení. Ovšem i kdyby nebyl původní zdroj konkretizován, že se nejedná o původní námět, pochopí snad každý, už po přečtení syžetu.

Missy (Amanda Seyfried) a Alejandro (Ben Barnes) jsou mladí, krásní a chtějí se vzít. Na tom by nebylo nic tak divného, jen kdyby se do věci nevložila Alejandrova přísně katolická biologická matka, která se nečekaně rozhodla letět přes půl světa, aby se chystané svatby zúčastnila. A právě její bigotní přístup k víře se neslučuje se skutečností, že manželé Griffinovi, kteří Alejandra vychovali jako vlastního, jsou rozvedeni. Exmanželé Don (Robert De Niro) a Ellie (Diane Keaton) Griffinovi se rozhodnou, že před Alejandrovou biologickou matkou zahrají po dobu svatby spokojený manželský páreček. Což je možná zábavné pro jejich děti Lylu (Katherine Heigl) a Jareda (Topher Grace), ale už méně pro Donovu dlouholetou partnerku Bebe (Susan Sarandon). K tomu si přidejte oddávajícího kněze otce Moinighana v podání Robina Williamse a musí vám být jasné, že je všechny čeká opravdu perný víkend!

  • Velká svatba zdroj: Bontonfilm
  • Velká svatba zdroj: Bontonfilm

Justin Zackham ve svém díle bez uzardění používá všechny ověřené postupy „svatebních“ komedií, kdy se začnou odkrývat dlouho skrývaná tajemství, přetvářky a vztahové komplikace, vše zabalené do komediálního žánru s více či méně vtipnými situacemi i dialogy. U takovéto tisíckrát již použité směsice pak výsledek závisí na nepatrných nuancích, které jsou sice podstatné, o to však hůře pojmenovatelné, a tudíž ne vždy se je podaří zachytit.

To je případ i Velké svatby. Vše, co se před diváky odehrává, je cíleno na úspěch. Nebývale hvězdně obsazené všechny role, nikoli jen jedna nebo dvě hlavní, řemeslná režie, inteligentní dialogy vedené k vtipným pointám, krásné prostředí a mírná ironie v nahlížení na to lidské hemžení, zkrátka – tutovka. Jenže, tak tomu není.

To, že po skončení filmu neodcházíme s pocitem dobrého pobavení, je způsobeno absencí nápadité originality. Všechno je tak předvídatelné, nic nepřekvapí. I když poměrně civilní výkon Roberta De Nira, který se zde konečně oprostil od křečovitého šklebu, jenž ho provázel ve všech posledních rolích, by se za příjemné překvapení přeci jenom považovat dal, ale pro celek je to žalostně málo. Naopak, místo zábavy se celkem rychle dostavuje nuda, kterou neodstraní ani standardně dobré herecké kreace Diane Keton, Susan Sarandon nebo Robina Williamse a již zmíněného Roberta De Nira.

  • Christine Ebersole a David Rasche v americkém filmu Velká svatba (2013), režie: Justin Zackham. zdroj: Bontonfilm
  • Susan Sarandon v americkém filmu Velká svatba (2013), režie: Justin Zackham. zdroj: Bontonfilm

Omšelé postupy pozvolného odkrývání rodinných propletenců dokonce doprovází příchuť něčeho již mírně zkaženého, co není divákovi příjemné. Jestliže je nám bez nutného vtipu a kreativity předkládáno, že vlastně všechno je dovoleno, pokud se u toho budeme chovat slušně, že morálka je jen slovo, jehož obsah není možné naplnit, protože život je tak zatraceně krátký a nabízí tolik možností, jimž nelze odolat, nutně vyvolá pocit neuspokojení, a dokonce jisté trapnosti i trpkosti.

To, že je Lyly těhotná, pochopí divák s jejím prvním pohledem na mimino a pozvracení otce je už jaksi pod čarou, neboť to není nijak vtipné, ale laciné a zbytečné. Do škatulky trapností se rovněž řadí odhalení, že matka nevěsty je napůl lesba, otec nevěsty spal jen tak mimochodem, strašně dávno a strašně zanedbatelně s adoptivní matkou ženicha, ale především rádobyvtipné rozprávky o tom, že ty nejbigotnější osoby mají vlastně také máslo na hlavě (a rozhodně to není žádná osminka), jsou už dokonalý scenáristický lapsus, hlavně proto, že je tak předvídatelný. Jelikož filmu chybí švih a rytmus celku, má za následek, že jednotlivé motivy a situace působí hloupě, což je největší prohra komediálního žánru - může to být bláznivé, ujeté, překvapující, drzé, ale rozhodně ne hloupé.

Velkou svatbu lze bez zaváhání přiřadit mezi ty filmy, které dokazují, že ani hvězdné obsazení průměr nepovýší a tisíckrát ověřené postupy nemusí být zárukou kvality, i když je to vše poskládané do celkem hezkého balíčku.

Velká svatba (The Big Wedding) - USA, 2013, 90 min. Režie: Justin Zackham. Scénář: Justin Zackham. Hudba: Nathan Barr. Hrají: Amanda Seyfried, Robert De Niro, Katherine Heigl, Robin Williams, Topher Grace, Susan Sarandon, Diane Keaton, Ben Barnes, Marc Blucas, Christa Campbell, David Rasche, Christine Ebersole, Patricia Rae, Joshua Nelson, Kyle Bornheimer, Ana Ayora.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 21 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...