Theodora Remundová natočila dokumentární portrét Ivy Janžurové. Rodinná blízkost dcery a matky umožnila pohled na herečku ve velmi osobní rovině. V premiéře snímek nazvaný jednoduše Janžurka promítá filmový festival v Karlových Varech, v září ho uvedou kina. Oslavný dokument čekat nemůžu, podotkla Iva Janžurová v Interview ČT24.
Jako herečky se Theodora Remundová a Iva Janžurová potkaly ve dvou filmech Alice Nellis. Nyní stojí první z nich za kamerou a druhá před ní. Že jsou blízké příbuzné, mělo své výhody. „Stala se takovou špionkou a dřív, než se mnou začala točit, vytáhla ze sklepa dopis mých dopisů, objela mé spolužáky z doby, kdy jsem studovala na učitelku národních škol v Budějovicích. Všechno vyslídila,“ prozradila na svou dceru-dokumentaristku Iva Janžurová.
Zároveň i herečka tušila, co od výsledku natáčení zhruba čekat. „Věděla jsem, že pokládá za daleko zajímavější vystihnout slabiny svého hrdiny,“ podotkla k dokumentaristické metodě Theodory Remundové. „Že by to byl oslavný dokument, to se opravdu nemůžu domnívat a od začátku jsem věděla, že do mě bude šťourat a bude se snažit udělat obraz o mně takový, jaký ještě nebyl,“ dodala Janžurová.
Dokumentární portrét sleduje herecké role Ivy Janžurové i ty, kterých se ujala v rodinném a společensko-politickém životě. Střih mezi nimi mnohdy vytváří souvislosti. „Nikdy jsem se nenutila vnášet svůj život do konkrétních rolí, ale tomu se herec nevyhne. Vy jste sama sobě tou plastelínou nebo tím kamenem, který se otesává. Nemůžete se nepoužívat,“ podotýká Iva Janžurová.
Pořád ta mladá holka
Z osobních momentů jí prý dojal návrat do domu svého dětství. „To je stesk po mamince,“ přiznává. Po ní také zdědila přezdívku Janžurka, která nakonec filmu dala název, i když původně se měl jmenovat Šťastné dny podle hry Samuela Becketta. Roli v ní považuje Iva Janžurová za svou vůbec nejtěžší.
„Pořád je ve mně ta šestnáctiletá holka, která se začala těšit z toho, když se mohla na pódiu někomu předvádět,“ říká. „Nezpůsobně se pořád cítím vnitřně mladá. Ráda se stýkám s mladými kolegy. Dělá mi to dobře. Bilancování pořád odsouvám. Celý život jsem si schovávala různé svoje novinové rozhovory, zřejmě jsem se chystala, že jednou budu pomocí těchto výstřižků bilancovat, ale bojím se, že k tomu nedojde,“ dodala.
Raději hraje, než bilancuje
Nejnovější dokument tak za bilanci nepovažuje i proto, že nepostihuje – a ani nemůže – vše. Ani za herectvím se ještě nehodlá ohlížet. „Neumím si to představit, myslím, že bych nebyla šťastná,“ odpovídá na otázku, jestli by se dokázala vzdát hraní.
V diáři už má zapsaná představení na rok 2025. „Mám problém s koleny, měla bych jít na operaci, jenže vím, že bych musela přerušit představení. Ta představa, že bych to najednou utnula, že by mě to od profese natolik časově oddělilo. Ale zase si říkám, třeba by to byl dobrý důvod to nějak ukončit, třeba bych se ještě ráda realizovala nějakým jiným způsobem, než je divadlo,“ uvažuje nahlas.
Zatím má prý rozepsanou divadelní hru a ráda by také vydala poezii, kterou píše. Nejprve ji ale čekala světová premiéra dokumentu Janžurka ve Varech, kde před devíti lety už zažila ovace festivalového publika při přebírání ceny za přínos českému filmu. Nový snímek vznikl s přispěním České televize.
