Stávající ředitelka pražského Divadla Na Fidlovačce Eliška Balzerová svou funkci k 1. lednu 2016 opustí. Důvod? Neudělení magistrátního grantu na činnost souboru působícího na této, před sedmnácti lety obnovené, scéně. Grantová komise divadlu vyčítá nevyrovnanou dramaturgii a také nesplnění podmínek pro udělení grantu. Osud souboru je v této chvíli ohrožen.
Osud Fidlovačky visí už nějaký čas na vlásku. Divadlo nedostalo od hlavního města grant, čímž se dostává do velkých finančních potíží. Balzerová rezignuje v příštím roce, kdy budova oslaví 95 let existence. O další grant nechce žádat, cítí to jako nespravedlnost.
„V tuto chvíli, kdy dojíždíme grantovou podporu na letošek, musíme udělat ještě dvě premiéry. První bude už 12. března komedie Thorntona Wildera Dohazovačka, další uvedeme na podzim. Ovšem nemohu pracovat s nejistou perspektivou, platit práva k dalším titulům včetně těch, které už jsou v repertoáru,“ uvedla následnice někdejšího ředitele Tomáše Töpfera. Sama se s publikem rozloučí titulní rolí ve zmíněné inscenaci. „Tuto roli jsem si nadělila jako dar za to, co jsem za ty dvě desítky let pro tuto scénu udělala,“ vysvětlila.
Jednoletý grant jako řešení?
Podle Štěpány Kubišty, člena grantové komise, má Divadlo Na Fidlovačce šanci na přežití. Může si zažádat o jednoroční podporu, kde platí jiná pravidla než u čtyřleté. „Zároveň může požádat o čtyřletý grant na rok 2017 a dále,“ doporučuje Elišce Balzerové. „Neznamená to, že musí končit, s jednoletými granty funguje velká část pražských divadel,“ upozorňuje.
„Musím některé inscenace stahovat, protože nemám do budoucna na zaplacení autorských práv. Stejně tak si nemohu objednat například režiséry, protože každý má plný diář na dva roky dopředu. Tak velké divadlo zkrátka nemůže s takovým výhledem fungovat,“ obává se ale Balzerová, že bez dlouhodobého plánování nelze scénu provozovat.
Jednoletý grant by kritickou situaci nevyřešil ani podle divadelní kritičky Marie Reslové. „Divadlo Na Fidlovačce funguje jako řádná repertoárová scéna, hraje každý den, vůbec si neumím představit, jak by přežívalo s perspektivou jednoletého grantu, kdy se divadlo první měsíce v roce ocitá bez peněz, než jsou granty uvolněny. Nemá jistotu, nemůže dlouhodobě plánovat repertoár, domlouvat režiséry, to je velký problém. Další problém je, že Fidlovačka potřebuje podporu z veřejných peněz, jak jsem tak sledovala, minimálně 15 milionů, a neumím si představit, že by takovou částku bylo vůbec možné jako jednoletý grant udělit,“ obává se.
Dva pohledy na věc: Eliška Balzerová, ředitelka Divadla Na Fidlovačce, vs. Štěpán Kubišta, člen grantové komise
E. B.: „Divadlo za této situace prostě musí skončit. Žádné divadlo nemůže bez drobné dotace existovat, má-li konkurovat divadlům, které jsou plně dotované. Takže se musím podle toho zařídit. Můžu jen s pokorou říct: 'Asi se jim naše práce nelíbí.'“
Š. K.: „V naší divadelní grantové komisi bylo dohromady dvanáct lidí. Na základě kvality žádosti jsme se všichni do jednoho rozhodli, že ji nemůžeme s čistým svědomím ohodnotit tak, aby dostala čtyřletý grant.“
E. B.: „Byla jsem přesvědčená o tom, že byly nastaveny podmínky tak, aby určitá divadla toto splnit ani nemohla. A komise byla už předem přesvědčená, že o tom takhle rozhodnout má.“
Š. K.: „Praha má schválená jistá pravidla pro poskytování grantů a nedá se s nimi hýbat. Proto výroky, že jsou ušita někomu na míru, jsou nepravdivé.“
E. B.: „Mohli jsme grant získat, jak řekla jedna členka komise, mezinárodní prací, tedy že budeme pracovat na mezinárodním poli, což nemůžeme; že budeme získávat zahraniční spolupracovníky, to nemůžeme, jsme česky mluvící divadlo, a kdybych si vzala zahraničního režiséra, tak ho nezaplatím. Tak tak zaplatím českého.“
Š. K.: „Divadlo Na Fidlovačce nemá mezinárodní spolupráci, protože hraje převážně pro české publikum, a taková divadla grantové zásady zohledňují.“
Divadlu odmítla dát peníze grantová komise za minulého vedení pražského magistrátu. Fidlovačka byla po dvacetiletém chátrání a rekonstrukci v 90. letech znovu otevřena divákům 28. října 1998. Uměleckým šéfem je nyní režisér Pavel Šimák.
