Pětadvacet let od rozdělení Československa působí v Praze desítky slovenských umělců. Nejvíce jich slaví úspěchy v oblasti divadla nebo filmu. U řady snímků se také Češi a Slováci sejdou jako koproducenti.
V kinematografii Češi a Slováci neznají hranic
Čechy a Slováky rozděluje hranice, ale spojuje film (zdroj: ČT24)
Například Viliam Dočolomanský se narodil na Slovensku, působí v Česku, kde založil divadelní soubor Farma v jeskyni, a sklízí mezinárodní ocenění. „Přiznám se, že nevnímám, kde se nacházím, ale spíš je pro mě důležité, s kým pracuju,“ říká. Vždycky ale prý nebyl „všude zdejší“, ani když možnost vycestovat měl. „Jako Husákovo dítě jsem vlastně neopustil Československo, můj život pokračoval dál, jako by Československo trvalo pořád,“ přiznává.
Vztah k divadlu zdědil mimo jiné po svém strýci Michalu Dočolomanském. Z něj československou hvězdu udělal film Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela, v němž hrál detektiva Nicka Cartera. Na české pořady se díval i Viliam. „Byl to pro nás takový svátek, zapnout si večer televizi, ještě v rodinném kruhu, a dívat se na české programy,“ vzpomíná.
Česky natočit, slovensky nadabovat
Česky mluvil i jeho strýc v Lipského komedii - hlasem Františka Němce. I dnes se v Česku dabuje víc než polovina slovenských herců a hereček. Ostatní buď česky umí, nebo záměrně hrají Slováky.
Filmy v česko-slovenské koprodukci
V česko-slovenské koprodukci u nás vzniká ročně přibližně patnáct filmů. Ve většině případů se natáčejí česky a pro slovenský trh se dabují. K loňským nejúspěšnějším koprodukčním filmům patřil Masaryk, který ale slovenskou verzi nemá, a Učitelka Jana Hřebejka. Tu český režisér natáčel na Slovensku se slovenskými herci. A do češtiny snímek přeložit nenechal.