V Praze zahájila činnost nová galerie. Kunsthalle Praha vznikla přestavbou trafostanice na Klárově, za novým výstavním prostorem v hlavním městě stojí nadace manželů Petra a Pavlíny Pudilových. Pudilovo podnikání a jeho souvislost s uměleckým provozem se nelíbí některým lidem z oboru. Před budovou galerie se protestovalo.
Manželé Pudilovi zakoupili chátrající transformační stanici před sedmi lety. Do nadačního jmění vložili svou sbírku umění a vznikl nadační fond Kunsthalle Praha. Koupě budovy a její rekonstrukce přišla podle zástupců majitele na více než 800 milionů korun.
Rekonstrukce vyvolala před několika lety kritiku některých zastánců industriální architektury. Vlastník některé části památkově chráněné budovy odstranil a nahradil je novými. Ministerstvo kultury i Národní památkový ústav tehdy sdělily, že výraznější zásahy si vynutil na stavbě použitý méně kvalitní cement a kontaminace stavby nebezpečnými látkami. Prvky, které byly odstraněny z fasády, se na ni po přestavbě měly vrátit.
„Bohužel v třicátých letech, když se budova stavěla, se pospíchalo, aby byla hotová, a použili v interiéru hlinitanové betony, o kterých se později zjistilo, že sice rychle tvrdnou, ale nekontrolovatelně mohou degradovat nebo i spadnout. Tohle a třeba také kontaminace byly důvodem, proč interiér budovy musel být odstraněn. Nicméně byla to zároveň příležitost postavit prostor, který je pro provoz umění špičkově připraven a zároveň je přátelský pro lidi,“ vysvětluje ředitelka instituce Ivana Goossen.
Elektřina v umění
Kunsthalle Praha se chce věnovat především umění dvacátého a jednadvacátého století, s důrazem na spolupráci se zahraničím. Provoz zahajují dvě výstavy, které se tematicky vztahují k původnímu účelu budovy z třicátých let minulého století. Jedna umožní zájemcům prozkoumat historii trafostanice a měnírny elektrického proudu. Druhá, s názvem Kinetismus, ukazuje, jak elektřina proměnila uměleckou praxi od počátků dvacátého století do dnešních dnů. Dotkne se kinematografie i počítačového umění.
Galerie už dříve avizovala, že nechce čerpat finance z veřejných prostředků. „Myslíme, že peněz na umění je málo, a nechtěli jsme zatěžovat dále státní rozpočet, chtěli jsme na tuzemskou scénu přinést nové možnosti a přispět ke kulturní gravitaci města Praha. Z hlediska financování se budeme snažit postupem času čím dál větší podíl v našem rozpočtu zajišťovat skrze vstupenky, designový shop, gastroprovoz, partnerství a tak dále,“ uvedla Ivana Goossen.
Jde o artwashing?
Otevření galerie doprovodil protest organizovaný Společností pro lepší současnost. V pozvánce na svém Facebooku uvedla, že odmítá „zavírat oči nad tím, jak oligarchové perou špinavé peníze skrze umění“.
K akci uváděné jako shromáždění na podporu umění byl naplánován i workshop artwashingu. Ten se většinou definuje jako využívání umění a uměleckých institucí za účelem zisku třetí strany. Příkladem je třeba podporování galerií velkými nadnárodními společnostmi, které si tak podle kritiků těchto praktik kupují pozitivní PR.
Podnikatel Petr Pudil se v roce 2005 zúčastnil odkupu Mostecké uhelné společnosti od skupiny Appian Group. V roce 2010 svůj podíl prodal společnostem Pavla Tykače. Pudil se podle veřejně dostupných zdrojů nepodílel na privatizaci Mostecké uhelné společnosti a nebyl souzen v žádném z procesů, které se privatizace týkaly.
