Praha – O lidech žijících na okraji společnosti pojednává nová hra Jiřího Pokorného Domov můj, kterou režijně připravil umělecký šéf Divadla Na zábradlí David Czesany. Divadlo s ní otevírá novou sezonu s podtitulem Čí je to město. Dramaturgie divadla se chce zaměřit na téma soužití různých skupin lidí.
Hlavními hrdiny hry Jiřího Pokorného Domov můj jsou čtyři bezdomovci, kteří ale rozhodně nejsou partičkou beránků, naopak z nich jde strach. Jen těžko k nim tak budete hledat sympatie a ztěžka se budete bránit pocitu odporu. „Jiří Pokorný napsal podle mě velmi štiplavou, krutou, ale velmi zábavnou sondu do bezdomoveckého života,“ říká dramaturgyně Ivana Slámová.
Bezdomovce spojuje společné „přístřeší“ hřbitovní hrobky. Na jednoho z nich nezbyde spacák a tak se rozhodne, že se raději nechá zavřít do teplého vězení a jde přepadnout benzinovou pumpu. Jaké je však jeho překvapení, když ani po opakovaných výzvách policie nepřijede. Vezme tedy značnou částku peněz a pozve své přátele na wellness pobyt do hotelu Hilton. Luxus však brzo skončí a jejich cesta vede opět zpátky ke hřbitovní hrobce.
Hra pojednává o tom, jak snadné je stát se bezdomovcem, o sociální intelegenci i sociálním státě a sedmidenním antistvoření světa. Jiří Pokorný dává řadu otázek, třeba jestli člověk po určité době života v marasmu má sílu z něj vůbec vybřednout a nakolik je to stav, do kterého může spadnout každý z nás. „Ten celospolečenský problém tam není možný nezaznamenat, ale je to především příběh o čtyřech bezdomovcích,“ doplňuje režisér a umělecký šéf divadla David Czesany.
Domov můj otevírá sezonu Divadla Na Zábradlí, které chce i dalšími tituly držet se tématu město jako místo, kde se setkávají různé skupiny lidí, osudy a životní příběhy. Dramaturgie vybrala pět titulů, například hru Kolonie Lucie Ferenzové a Asanaci Václava Havla.
