Klasický Čajkovského balet na motivy pohádky o Šípkové Růžence se po více než dvaceti letech vrací na program brněnského Národního divadla. Inscenace Spící krasavice vznikala pod vedením choreografa Bachrama Juldaševa.
V Brně po 20 letech čeká na prince Spící krasavice
Spící krasavice po 20 letech v brněnském Národním (zdroj: ČT24)
Spící krasavici zařadilo brněnské Národní poprvé na repertoár v roce 1950, podruhé a naposledy ji uvádělo v letech 1984 až 1993. Pohádkový příběh nyní v Brně doplňuje po Labutím jezeře a Louskáčkovi trojlístek slavných Čajkovského baletů. Oproti nim ale přichází s jiným stylem.
„Ve Spící krasavici ukazuje Aurora všechno čistotou, svýma rukama a barokním stylem,“ poznamenala o hlavní postavě její představitelka Klaudia Radačovská. V této roli alternuje s Andreou Popov Smejkalovou a Eriko Wakizono. Spící krasavice je jeden z nejtěžších baletů. Velké nároky klade svou bohatostí a pompézností na hudebníky, scénu nebo kostýmy. Na brněnské scéně se vystřídá více než 100 účinkujících, zhruba 60 lidí zasedne v orchestru.
Spící krasavice z Petrohradu
Brněnské nastudování má zrcadlit především petrohradskou tradici. V tamním Mariinském divadle mělo dílo v roce 1890 premiéru. V Petrohradě také studoval balet Bachram Juldašev, který se ujal v Brně choreografie a režie. „Spící krasavice je výzvou i pro špičkový profesionální soubor, jakým je Mariinské divadlo, Balšoj, Paříž nebo Londýn,“ říká.
Klaudia Radačovská a Ivan Popov v ukázce z baletu
Balet už na počátku tisíciletí nastudoval pro Slovenské národní divadlo, kde roli Aurory ztvárnila také Klaudia Radačovská. V brněnském pojetí dbal na původní choreografii Mariuse Petipy, původně tříapůlhodinové dílo ale téměř o hodinu zkrátil.
Do konce sezony nabídne divadlo pět repríz, už před premiérou, která se odehraje 22. dubna, jsou téměř vyprodané.