Opera, v které se téměř nezpívá, zato dost mluví. Inscenace Bludiště seznamů je poctou nedávno zesnulému spisovateli a mysliteli Umbertu Ecovi, z jehož stejnojmenné knihy vychází. Uvádí ji pražské divadlo Alfred ve dvoře.
Už nežijeme v romantické době. Opeře k árii stačí seznamy
Bludiště seznamů vytvořil skladatel Martin Smolka, nositel ceny Alfréda Radoka za operu Nagano, s Jiřím Adámkem, který se podílel na minimalistické scénografii a libretu. „Je to opera. Romantické árie v ní samozřejmě neuslyšíte, ale koneckonců už nežijeme v romantické době,“ říká Adámek ke svébytnému divadelnímu útvaru.
Opera je v něm posunuta na samou hranici žánru. „Více se pracuje s rytmem řeči, barvou hlasu,“ upřesnil Daniel Šváb, jeden z mluvců, kteří v Bludišti vystupují místo pěvců. Odříkávají položky z výčtů, seznamů, katalogů a rejstříků – od abecedy po Mendělejevovu tabulku chemických prvků. „Mluvení je ale také zapsáno v notách, hudebně stylizované, tedy rytmizované a melodizované,“ upozornil Adámek.
2 minuty
Bludiště seznamů je (ne)opera
Inscenace nemá děj, složená je z pěti obrazů postavených na atmosféře, energii herců a hudebním ansámblu. Především pak na zvukomalebnosti a hudebnosti češtiny.
Bludiště seznamů je novou verzí opery Sezname, otevři se!, kterou Martin Smolka a Jiří Adámek vytvořili na objednávku Dnů nové opery Ostrava. Uvedena byla jen dvakrát, tvůrci za ni získali Cenu Divadelních novin. Nyní ji přenesli z velkého jeviště na komornější scénu, kde po vyprodané premiéře a červnových reprízách je „ztišenou operu“ možné slyšet opět až v listopadu.