Bejrút - Občanská válka v Sýrii vyhnala ze země již téměř tři miliony lidí, mezi nimi i řadu umělců. Zatímco miliony Syřanů v prezidentských volbách údajně potvrdily ve funkci Bašára Asada, výtvarníci se vypořádávají s krvavým konfliktem tvorbou v exilu.
Umění proti barbarství. Syrští výtvarníci tvoří v exilu
Za více než tři roky se válka zadřela syrským umělcům hluboko pod kůži. Na plátně se odráží stav jejich duše, namísto palety barev jen černá, rudá nebo odstíny šedé. „Mluvíme hlavně o bolesti, téměř každý syrský umělec to cítí a všichni chtějí vyjádřit to, co prožívají a co se v naší zemi děje,“ říká malíř Fadi al-Hamwi.
Přetlak pocitů zjednodušil i malířské techniky. Rabí Kiwan tlačí černou barvu přímo z plastové lahve. Na jaře 2011 uprchl ze syrského města Dará, když vypukla vzpoura proti prezidentu Asadovi. O politiku se dříve nezajímal, teď jeho obrazy ovládá. „Někdy se to vztahuje přímo ke konkrétním událostem, jindy k tomu, jak tyto události dopadají na mě, na ostatní lidi, jaký vliv mají na naše okolí,“ uvažuje Rabí Kiwan.
Svobodně mluvit
Oba malíři patří ke komunitě umělců, kteří našli útočiště v exilu sousedního Libanonu. Tvoří v ateliérech, které vznikly ze zchátralé stáje ve městě Aley, nedaleko Bejrútu. „Na tomto místě uprostřed přírody a kamenných hor se pomalu vzdalují od konfliktu, dokáží svobodně mluvit a vyjádřit své pocity,“ říká ředitelka centra Raghad Mardini.
„Když se násilí mění v něco posvátného, probouzí se v člověku primitivní instinkty a ve společnosti barbarství. V takovém případě společnost chrání umění ve všech jeho podobách, ať už jsou to fotografie a sochy, nebo hudba a poezie,“ přemýšlí nad současnou rolí syrských umělců výtvarný kritik Sami Daoud.
Umělecké centrum v libanonském městě Aley se postupně mění ve svéráznou galerii a její sbírka se stále rozrůstá. Za poslední dva roky tudy prošlo kolem třiceti umělců. A po měsíci pobytu tu každý z nich nechal aspoň jedno své dílo.