Tři totálně nasazené ženy v Jednom světě

Praha – Na letošním festivalu Jeden svět (8.–17. března) bude jako jeden z celkem 104 titulů promítnut v premiéře také koprodukční snímek České televize Po dlouhé noci den. Film dokumentárního režiséra a kameramana Tomáše Kudrny (například Vládneme, nerušit) zachycuje životní osudy tří žen – Polky, Češky a Ukrajinky, které byly za druhé světové války v Německu nasazeny na nucené práce. V kinech by se tento dokument měl objevit v létě tohoto roku.

K nápadu natočit dokumentární film o nuceně nasazených se Tomáš Kudrna dostal v roce 2007, kdy spolupracoval na jiném snímku s jednou německou producentskou společností. Supervizorem při natáčení dokumentu Po dlouhé noci den mu byl režisér Jiří Menzel.

"Dlouhou dobu…

… reflexi válečných událostí a zločinů nacismu dominoval především holocaust, koncentrační tábory a otrocké práce. Nuceně nasazení byli trochu v pozadí. Když jsem se pak začal tématem nuceného nasazení více zabývat, tak mě překvapilo, jak neuvěřitelně mnoho podob měl nacistický teror namířený proti nepřátelům třetí říše." /Tomáš Kudrna/

Obtížné podle Kudrny bylo najít vhodné protagonisty. „Kritérií, podle kterých jsme vybírali, bylo totiž poměrně dost,“ vysvětluje. „Nadace EVZ měla požadavek, aby ve filmu byl někdo z Ukrajiny, Polska a České republiky. Chtěli jsme také najít někoho, komu nucené nasazení změnilo život a mělo zásadní dopad na jeho poválečný příběh. Dále to měl být někdo, kdo je i přes svůj vysoký věk v dobré formě, a byl by s námi schopen cestovat třeba přes půl Evropy do míst, kde za války nuceně pracoval.“

Tři ženy - tři osudy

Jako první našli filmaři Ukrajinku Innu Klimenko. Na nucené práce do Německa musela odejít jako náhrada za svého bratra, který z pracovního tábora utekl. Po osvobození Američany dostala možnost vycestovat do zahraničí. Vrátila se však do své vlasti, aniž by tušila, jak velkou chybu udělala. Pro stalinský Sovětský svaz měla status zrádce. KGB Innu donutila rozvést se s jejím mužem Michaliem, setkala se s ním opět až v roce 2000.

Dramatické jsou i příběhy zbývajících dvou protagonistek. Polka Barbara Müller byla odvezena do továrny v okolí Breslau doslova přímo z kina, kam se vydala s kamarádkou. Zažila kruté zacházení, pokus o útěk i koncentrační tábor. Němci pro ni byli nepřátelé a vrazi, přesto se po válce provdala za jednoho z nich. Do Polska se odmítla vrátit, bála se, že by ji Stalin vystěhoval na Sibiř.

Češka Libuše Audrlická pracovala v továrně na kovové součástky Reinmetal-Borsig. V naději, že by se mohla vrátit domů, se provdala účelově za svého kamaráda, propuštěna byla však až ve vysokém stupni těhotenství. Manželství se jí zhroutilo, sama se starala o dceru a posléze i o nemocnou vnučku. Obě přežila. Peníze z odškodnění za nucené práce částečně použila na nákup zvonu pro kostel husitské církve.

Tomáš Kudrna doufá, že snímek Po dlouhé noci den divákům připomene totální nasazení jako jednu z forem nacistického teroru a osudy lidí, do nichž nucené práce zasáhly. „Často se mi také stávalo, že jsem třeba mluvil s přáteli o tom, co dělám, a oni mi řekli: 'No jasně, můj děda byl taky nuceně nasazený,'“ dodává. „A ono vlastně není divu. Odhaduje se, že za války pracovalo v německých továrnách až 13 milionů lidí, které tam Němci zavlekli z dobytých území. Náš film má především připomenout jejich osudy a ukázat, co to vlastně znamenalo být nuceně nasazeným dělníkem.“

Termíny projekcí na festivalu Jeden svět: 9. 3. (v 19:30, Světozor), 10. 3. (v 19:30, Atlas), 16. 3. (ve 20:00, Světozor)

Vydáno pod