Terminus v tempu doby

Stou premiérou divadelního spolku Kašpar, působícího v Divadle v Celetné, je Terminus. Jeho autor Mark O'Rowe pochází z Dublinu, má rád krváky a patří k nejzajímavějším irským autorům své generace. Terminus je hra plná rýmů, ovšem natolik drsně současná, že vám ta „poezie“ po chvíli ani nepřijde.

„Myslím, že jsem poprvé zarýmoval spíš omylem, ale pak jsem to udělal znovu a již záměrně… Psát ve verších mi přišlo jako dobrý experiment,“ říká dramatik strhující dvouhodinové fabulace, která - naštěstí pro živočišný drive hry - není rozdělena přestávkou. Koncept inscenace je záživný, pracuje s principem prolínání, nečekané pointy a kauzality. Osudy třech hlavních aktérů spolu nakonec souvisejí mnohem více, než se zdá v několika prvních obrazech.

Své příběhy zde naplno odžívají statečná dobrovolnice krizové linky a nešťastná matka v jedné osobě, navenek nenápadný sadista v rychlém autě a vášnivá mladá zrzka plná života, kterou zachrání tajemný démon. Verbálnost díla - a jeho melodramatičnost - jednotlivé pasáže příběhů spojují. Možná, že někdo tak veliké množství slov najednou nesnese a bude se ošívat, jelikož jde i o pojmy z vulgárního rynku a autor diváka nešetří popisem různých morbidit a exkrementů. Cool dramatiku zdobí černý humor, kusu nechybí gradace a proměna nálad.

Terminus přináší erotické napětí a obscénní obrazotvornost jak z Utrpení knížete Sternenhocha Ladislava Klímy. Slovní ekvilibristika nepůsobí díky výkonům herců formálně, jejich vysoké nasazení podporuje grotesku i napínavý triller. Popisné pasáže ožívají temperamentem režisérem trefně vybraných osobností. Alternující Alena Doláková a Martina Prášilová, Barbara Lukešová i Ladislav Hampl fungují jako zasvěcenci moderní ďábelské mise, v níž se objevuje téma milenecké i rodičovské zrady, nechtěného těhotenství, spiknutí, vraždy, odpudivých i přitažlivých démonů.

Nesmělý začátek v nezhasnutém sále, kde zpívá Ladislav Hampl anglicky populární song, se brzo promění v nebezpečně se řítící vozík horské dráhy. Dynamice napomáhá točna, která je základem detailů zbavené prázdné scény Lukáše Kuchinky. Světla jsou civilně bledá, místy se žlutým filtrem. Postavy se konfrontují jen se svým oblečením (kostýmy Jany Jurčové), nerozptyluje je žádná zástupná rekvizita či dekorace. Více tak vynikne syrovost děje, který se odehrává v současném Dublinu. Hlavní roli má slovo ve všech podobách a rytmech.

Terminus / Barbara Lukešová, Alena Doláková
Zdroj: Divadlo v Celetné/Martin Svoboda

Osobitost překladu Ester Žantovské zvyšuje atraktivitu poslechu zvláštní slovní hudby. „Ty krásné úderné anglické rýmy s téměř neomezenou variabilitou do češtiny zkrátka s takovým efektem nepřevedete,“ tvrdí skromně překladatelka a dodává: „Chybí nám například to obrovské množství rýmovatelných jednoslabičných slov, kterými O'Rowe dociluje až rapového efektu.“ Nicméně česká verze rozhodně nenudí. Inscenace má progresivní střih, pestrý slovník a atmosférickou muziku, která naskočí pod text vždy ve správné chvíli. Frázi „kurva drát“ uslyšíte mnohokrát, stejně jako „a do prdele“. Monology do sebe těsně zapadají a společně posouvají paralelní linie vyprávění.

Každý má cosi temného v osobní historii. Fabulace funguje jako terapie. „Můžu být ráda, že mám démona, co se takto snaží, svírá mě ve svých pažích… Tak už mě pomiluj… a rozkládám se jako želé… svíjím se v křečích malé smrti,“ popisuje splynutí s démonem zrzka a náramně si to užívá. Učitelka a dobrovolnice help linky překoná sebe samu a ve jménu spravedlnosti a nového života dokáže i zabít. Nebezpečný pokrytec v obleku má dvě tváře, řítí se autem- životem jako v horečce, místo benzinu adrenalin. Dojde i na souboj duše s tělem.

Terminus / Ladislav Hampl
Zdroj: Divadlo v Celetné/Martin Svoboda

Chcete pocítit, jaké to je letět střemhlav z jeřábu? Terminus, poprvé inscenovaný před šesti lety v Dublinském Abbey Theatre, dávají v Divadle v Celetné v režii Marka Němce 13., 14. a 20. listopadu v 19:30. Už na jaře 2010 inscenovalo Terminus v režii Martiny Schlegelové Divadlo Letí ve Švandově divadle. V obou případech došly spolehlivě všechny tři hlavní postavy své osudové „konečné stanice“, na kterou hra názvem upomíná. Terminus je poctivá nevratná katarze… Možná mohla být trochu kratší. Paměť herců versus dlouhé monology, klobouk dolů!

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
00:17Aktualizovánopřed 1 hhodinou

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
před 17 hhodinami

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026

VideoFilmové premiéry: Pravda a zrada, Made in EU či další Přání k narozeninám

Čtvrteční premiéry přinesly do tuzemských kin snímek Made in EU. Sociální drama bulharského režiséra Stefana Komandareva nabízí s kritickým odstupem pohled na kapitalismus, moderní otroctví a korupci v Bulharsku. Do dob druhé světové války se zase vrací americko-litevský snímek Pravda a zrada založený na skutečném osudu německého mladíka, který se musí rozhodnout, co to znamená být dobrým Němcem. Českou tvorbu zastupuje komediální Přání k narozeninám: Křtiny. Jde o volné pokračování příběhu z roku 2022 od režisérky Marty Ferencové, v hlavních rolích se i tentokrát objevují Eva Holubová, Jaroslav Dušek nebo Simona Babčáková.
12. 3. 2026

Útok na Írán je „cool“, chce Bílý dům ukázat pomocí SpongeBoba či Call of Duty

Prezident USA Donald Trump rád komentuje dění pomocí memů. V nejnovější kampani se takhle Bílý dům pokouší americké veřejnosti „prodat“ útoky, které vedou Spojené státy spolu s Izraelem vůči Íránu. Záběry na skutečné zbraně a exploze ovšem administrativa USA „smontovala“ dohromady se scénami z Irona Mana, SpongeBoba či videohry Call of Duty. Kritici postupu namítají, že válka přece není akční střílečka.
12. 3. 2026

Grand designérem roku 2025 je Krejčiřík, do Síně slávy vstoupila Eisler

Hlavním vítězem Ceny Czech Grand Design 2025 se stal Jiří Krejčiřík za kolekce svítidel a hudební nábytek. Do Síně slávy vstoupila designérka, architektka a pedagožka Eva Eisler. Celkem jedenáct ocenění, o nichž rozhodli porotci Akademie designu ČR, převzali designéři v pražském Stavovském divadle. V letošním dvacátém ročníku měly ceny podobu pečetních prstenů, které navrhl loňský hlavní vítěz, módní návrhář Jan Černý.
11. 3. 2026

Zajímá nás boj za pravdu, environmentální téma i Gen Z, říká ředitel Jednoho světa

Začíná filmový festival o lidských právech Jeden svět. Po pražské premiéře se přesune do šesti desítek dalších měst po celém Česku. Hlavní soutěžní sekce festivalu letos podle pořadatelů propojují naléhavá svědectví z krizových oblastí s osobními sondami do lidského nitra.
11. 3. 2026

VideoRozčiluje mě způsob, jak se o homosexualitě mluví, říká spisovatel Maňák

Spisovatel a literární vědec Vratislav Maňák vydal knihu S Wittgensteinem v gay sauně. V sociologických reportážích sleduje místa ve střední Evropě spojená s gay kulturou. Zmiňuje brněnskou operu či vídeňské sauny, ale i píseň Lucie Bílé Láska je láska. „Dlouhodobě mě rozčiluje, jakým způsobem se o homosexualitě mluví. Nejde o to, že by nebyla veřejné téma, s ohledem na kulturní války je queer identita diskutovaná dost, ale způsob, jakým je diskutovaná, mi přijde hodně reduktivní, protože gaye buď démonizujeme, bagatelizujeme nebo litujeme. Já jsem chtěl ukázat gay identitu a gay kulturu v širší plastičnosti,“ vysvětluje.
10. 3. 2026
Načítání...