Tata Bojs už dávno nejsou kluci z Hanspaulky. V úterý na Praze 7 finálně dokončili transformaci v brilantní kapelu, jíž na české scéně momentálně nikdo nemůže konkurovat. Čtveřice s sebou přivezla famózní videoprojekci, několik zajímavých hostů, a dokonce i lidskou oční bulvu v nadměrné velikosti.
Turné Ležatá osmička rozhodně nelze zařadit mezi obyčejné akce. Mimo samotné show se totiž vysílala online na internetu (díky čemuž mohl Mardoša pozdravit svoji maminku) a všude se dopředu oháněla tím, že motor její energie ohlídá „zelená“ společnost Nano Energies. Moc hezké, že? Vyprodaný sál měl ale jiné starosti. Geniální koncert nakonec pohřbili pořadatelé v basketbalové hale Sparty, jež do posledního koutku splňovala představy pekla.
Řekněte sami: desítky lidí tísnící se na schodech utvořily neprostupný chuchvalec, klimatizace nulová, tudíž na vás po příchodu z čerstvého vzduchu šly mrákoty, nemluvě o nekonečných frontách na pití, které bylo v těchto podmínkách nutností. Šatnu fungující na přístupu „pověs si sám“ nikdo nehlídal, takže z obyčejné činnosti uložit své sako a doufat, že ho po konci vystoupení zase najdete, se rázem stalo nečekané dobrodružství. Žádná koordinace ani jiná organizace. Tohle si Tata Bojs nezasloužili.
Ve sladěných trikách s tématikou ležaté osmičky přehráli pánové veškerý repertoár z poslední desky. Mnohým spadly brady, když na pódium v kapuce naklusal rapper Vladimir 518, aby si zahostoval ve Světové. Neméně silným překvapením byly taneční vložky skupiny DekkaDancers, kteří mají na svědomí i spolupráci na klipu Opakování. Nesměli chybět ani Clarinet Factory, bez nichž by se Písmenková hodila tak leda do polévky.
Pro sichr zahráli Tatáči i ostatní tradiční fláky jako Elišce, Pěšáci, Skovka nebo Šťastnější. Co ale jinak říct o tomto koncertu? Že audiovizuální složka ochromila všechny v sále? Nebo snad zmínit, že velké lidské oko se pohledem vpíjelo do publika, což děsilo některé slabší povahy? Že Mardoša vydržel hodinu a půl mladicky skákat, až se mu třásly kudrny? Vše navíc podtrhl výborný zvuk, kdy byla slyšet každá strunka.
Možná vám přijde, že hovořím jen v samých superlativech. Jenže oni si Tata Bojs nic jiného nezaslouží. Se svými texty a neotřelými hudebními nápady bodují na plné čáře, žádná podobná kapela u nás zkrátka není. Ústřední dvojice je nesmírně skromná, ale zároveň osobitá a při živých vystoupení zcela přirozená. A co víc - hrají si s pestrostí. V momentu dokážou rozparádit sál a ve vteřině ho naopak přenést do snové dimenze.
Mistři z Hanspaulky zkrátka kralují ve všech oblastech. A od úterka víte, že už se jich nezbavíte.
