Hlubší pochopení fungování Protektorátu Čechy a Morava a chování české společnosti za okupace přináší publikace Nacistická kulturní politika v protektorátu. Detailní pohled na českou minulost přináší německý badatel Volker Mohn, který prostudoval dostupné archivní materiály jak české, tak německé provenience. Podle historika většinu umělců nelze jednoznačně rozdělit na kolaboranty, nebo odbojáře.
Přestože chtěli nacisté českou kulturu postupně zlikvidovat, zpočátku uplatňovali svou moc omezeně, upozorňuje Volker Mohn. Okupační režim se pro takovou formu kulturní politiky rozhodl především z toho důvodu, že mu šlo o zachování klidu a nerušenou práci zbrojní výroby.
Navzdory útlaku tak během okupace českému obyvatelstvu zbýval v kulturní oblasti určitý prostor pro realizaci. Lidé měli i nadále přístup k národním klasikům, v Národním divadle se hrála Prodaná nevěsta a z literárních děl devatenáctého století se stávaly bestsellery. Rovněž většina umělců mohla alespoň zpočátku dál pracovat, pokud ale své působení podrobili požadavkům německých úřadů.
Mezi kolaborací a odbojem
„Jednotliví umělci reagovali různě, známé jsou Adina Mandlová nebo Lída Baarová, které měly své aféry s nacistickými pohlaváry. V případě Baarové to byl samozřejmě Goebbels. Ve většině případů se u českých kulturních pracovníků dá říct, že byli proti režimu, že přímo nespolupracovali s nastolenou mocí, nicméně hledali cesty, jak s tou situací naložit, jak proplouvat, vyčkávat a jak dál vést svou kariéru,“ říká Volker Mohn.
Z nejznámějších umělců okupační režim otevřeně nevítal nikdo, kromě jednotlivců, kteří se režimu postavili, ale většina taktizovala. Například „král komiků“ Vlasta Burian se sice s nacisty stýkal, ale odmítal hrát v jejich filmech. Po válce byl exemplárně potrestán jako kolaborant: Dostal trest vězení v délce tří měsíců a půlmilionovou pokutu, přišel též o většinu svého majetku a nesměl vystupovat.
Volker Mohn okazuje, jak obtížné je přiřazovat jednání umělců ke zdánlivě jednoznačným kategoriím. „Pro mě je důležité, že umělce nelze přesně rozdělit na kolaboranty, nebo odbojáře. Většina byla něco mezi,“ říká historik. Rozporuplnost a nejednoznačnost situace českých umělců za války vykresluje kromě osudu Vlasty Buriana na příbězích spisovatele Františka Kožíka nebo dirigenta Václava Talicha.
Publikaci Nacistická kulturní politika v protektorátu s podtitulem Koncepce, praxe a reakce české strany vydalo nakladatelství Prostor. Do českého jazyka knihu přeložil Petr Dvořáček.
