Nenápadný, decentní ale všudypřítomný. Pracovitý, experimentující, ale stále procházející pražským tvůrčím světem. A současně také málo viditelný, mediálně opomíjený, možná proto i svobodnější a navíc také tím více překvapující. Přes desítky vlastních i společných výstav, realizovaných od roku 1969 dodnes, přes přítomnost v nejprestižnějších sbírkách a muzeích celé Evropy, přes obdivuhodné pracovní výkony pro řady monografií či katalogů známých a slavných českých tvůrců zůstává PETR ZHOŘ právě pro neexistující self-promotion, které občas tak vadí u řady jiných českých fotografických osobností a „hvězd“, málo známým autorem.
Právě probíhající výstava Světlo a tváře v Topičově klubu nám představuje dvě Zhořovy tváře. Možná zbytečně podceněnou část věnovanou portrétům a potom rozsáhlý soubor fotoobrazů, velmi zajímavě pracující se světlem, barvou, pohybem, případně i modelem.
Zhořovy mistrovské portréty dokládají soustavnou a dlouhodobou znalost fotografovaného objektu, který dokáže naaranžovat vypovídajícím a obsažným způsobem. Černobílé dokonalé zprávy o fotografovaném, vystižení jeho profese, psychiky i aktuální životní situace řadí Zhoře mezi nejlepší současné české fotoportrétisty.
Jeho dlouholetý pohyb na špičkové výtvarné scéně mu otevírá dveře k duším a srdcím fotografovaných, zpracování je bezchybné a výsledek je i pro neznalého diváka skutečnou lahůdkou. Tady bych kurátorovi doporučoval, při případné repríze, vybrat z autorova archivu další perly a doklady o portrétním mistrovství. Připomeňme jen, že dosažená kvalita snímků je samozřejmě podmíněna autorovou lidskou vyspělostí a přátelskými vazbami mezi snímaným a fotografujícím.
Hlavní část poměrně rozsáhlé prezentace je věnována uměleckým fotografiím, pracujícím odvážně s fenoménem pohybu a fotografické kresby. Tady vytváří Zhoř úžasně rytmický a pulsující svět. Představeno je strukturálně několik celků – jakási snová chvějící se obrovská velkoměsta jsou střídána zajímavými studiemi zdánlivě podobným postupem vznikajících, přesto však akcentujících v první řadě skulpturu či model.
Vazba mezi objektem a světelnou scenérií je ve svém vznikajícím kontrastním vyznění neméně vzrušující, přináší ovšem odlišné podněty a významový dopad. Vzniklé záběry lehce připomínají některé prvotní surrealistické scenérie, okouzlující diváka v první polovině dvacátého století, zde však ve zcela jiných konotacích a vazbách. Nemůžeme také pominout barvu, která harmonicky celý projekt doplňuje a dotváří, nezneužívajíc své možné role. Je zajímavé sledovat také početní rozsah těchto Zhořových realizací, prozrazující zajisté základní význam, který autor těmto pracem dává.
Topičův klub touto výstavou pootevírá dveře k dílu jednoho z významných autorů současnosti, jehož nové práce dokládají neustálou tvůrčí potenci, a pro nezasvěcené dokonce nečekanou energii, s níž k dalšímu hledačství a experimentování přistupuje.
PETR ZHOŘ / SVĚTLA A TVÁŘE. Kdy a kde: Topičův klub, Národní třída 9, 1. patro; otevřeno Po, Čt, Pá 10:00–17:00 a Út, St 10:00–18:00, pozor, sobota a neděle zavřeno! Výstava potrvá do 15. 2. 2013.
