Praha - Pražské Divadlo pod Palmovkou uvedlo premiéru hry Georga Bernarda Shawa Svatá Jana, kterou upravil a nastudoval umělecký šéf této scény Petr Kracik. Do alternované titulní role obsadil Terezu Kostkovou a Mariku Procházkovou. Vedle členů libeňského souboru se na jevišti objevili rovněž hostující Martin Preiss a Petr Kostka, který ztvárnil obtížnou úlohu Inkvizitora. V našem kulturním prostředí patří G. B. Shaw mezi nejčtenější a nejvydávanější autory. Některé Shawovy hry se dokonce v Čechách hrály dříve (a s větším úspěchem) než v Británii.
Podle dramaturga této scény Ladislava Stýbla je hra především brilantně napsanou tragikomedií plnou paradoxů. „S rafinovaností přivádí na jeviště vše, co činí divadlo divácky působivým a lákavým. Představuje svatou Janu a její příběh v jiném světle, než jak to učinila romantizující a sentimentální díla, včetně několika známých filmů. Je živoucím symbolem, ale i osobou z masa a krve,“ uvedl.
Příběh Jany z Arku se odehrává v pozdním středověku. Vypráví o prosté venkovské dívce, která za války mezi Anglií a Francií přišla na francouzský dvůr a přesvědčila následníka trůnu Karla VII. a jeho dvořany, aby se pokusili osvobodit město Orléans obležené anglickými okupanty. Král svěřil armádu jejímu velení a vděčil jí za několik oslnivých vítězství. Její rozporuplná osobnost však vyvolala i závist a strach. Při jednom vojenském tažení se kvůli zradě dostala do zajetí Angličanů, kteří ji postavili před soud, vyobcovali z církve a odsoudili k upálení. Až 25 let poté byla prohlášena za nevinnou a v roce 1923 svatořečena.
Od roku 1945 uvedla česká divadla přes 170 inscenací Shawových her či těch, které z nich vycházely (muzikál My Fair Lady, který je verzí jeho Pygmalionu). Libeňská scéna v minulosti uvedla pouze Domy pana Sartoria v roce 1956 a o jedenáct let později právě Pygmalion.
Podle Stýbla patří Svatá Jana k „inscenačním oříškům“ - také proto byla v poválečné historii českého divadla uvedena jen patnáctkrát. Titulní hrdinku ztvárnily například Olga Scheinpflugová, Blanka Waleská, Jiřina Štěpničková, Naďa Konvalinková, Zlata Adamovská a v muzikálu Lucie Bílá.
„Podobných hrdinek má každá doba více, než by se zdálo, jen ji nositelé skrývají v sobě, aby nebyli upáleni. Právem se bojí, v tom se moc nezměnilo,“ odpověděla Kostková na otázku, zda může dnešní divák s Janou souznít. Svatost nepovažuje za dokonalost, ale za sílu a víru v život.
„Shaw sice připomíná některé přesné reálie ze života hlavní hrdinky, jeho hlavním cílem však byl soud nad Svatou Janou, což je divadelně nejzajímavější. Zdůrazňuje, že to byl jeden z nejspravedlivějších procesů a právně se jí dostalo velké ochrany,“ upozornil Kracik. Právě tomuto líčení věnoval ve své úpravě velký prostor. „Diváci tak neuvidí žádný souboj, žádné řinčení zbraní,“ vysvětlil režisér, podle něhož není třeba Shawa ani odkaz Svaté Jany aktualizovat.
Petr Kracik:
„Nejde o náboženství, ale o odvahu čelit zavedeným metodám. Chybí nám vizionářský typ osobností.“
- Marika Procházková a Martin Preiss v inscenaci Divadla pod Palmovkou Svatá Jana zdroj: Divadlo pod Palmovkou http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2247/224691.jpg
- Tereza Kostková v inscenaci Divadla pod Palmovkou Svatá Jana zdroj: Divadlo pod Palmovkou http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2247/224692.jpg
- Marika Procházková a Martin Preiss v inscenaci Divadla pod Palmovkou Svatá Jana autor: ČT24, zdroj: Divadlo pod Palmovkou http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2247/224690.jpg
- Ivan Jiřík a Dušan Sitek v inscenaci Divadla pod Palmovkou Svatá Jana zdroj: Divadlo pod Palmovkou http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2248/224707.jpg
