Prozaický debut Jáchyma Topola Sestra inspiroval už hudebníky i filmaře. Do divadelní podoby jej ale přetvořili až teď studenti divadelní fakulty JAMU. Generační román přizpůsobili své generaci.
Drsně naturalistická a zároveň poetická Sestra je Topolovou osobitou výpovědí o životě v bývalém Československu na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Poprvé vyšla v roce 1994. Knihu později zfilmoval režisér Vít Pancíř, Jáchymova bratra Filipa Topola a jeho kapelu Psí vojáci inspirovala ke stejnojmennému albu.
Jamáci se ale rozhodli doprovodit představení svou vlastní hudbou, která by více seděla jazyku jejich generace. Nedrží se striktně ani časového zasazení románu. Více se soustředí na vnitřní konflikt hlavního hrdiny, který považují za nadčasový: příběh muže hledajícího ženu, s níž by mohl žít.
„I když jsme se narodili právě kolem roku 1990, svoje soukromé devadesátky si zažíváme teď,“ vysvětlil režisér Jan Cimr, proč je podle něj Topolův dvacet let starý text aktuální i pro současné mladé lidi.
„Protože je o nás. O nás, kterým je mezi dvaceti a třiceti, o nás, kteří máme velkou svobodu a téměř žádnou zodpovědnost,“ doplnila dramaturgyně a autorka scénáře Alžběta Michalová.
Inscenace v kulisách lešenářských trubek měla premiéru 20. prosince ve Studiu Marta, se Sestrou se tu diváci mohou potkat do konce roku ještě dvakrát, pak až začátkem ledna.
