Praha - V rámci cyklu Středy na AVU se postupně prezentují umělci tří generací. Po finalistech Chalupeckého ceny a výtvarníkovi Ivanu Voseckém se jako třetí a poslední v zimním semestru představil konceptuální umělec Ivan Kafka (ročník 1952). Kafka se vyjadřuje především instalacemi. Své projekty pro galerijní prostory nebo exteriér realizuje také často v zahraničí. Náleží mezi umělce, k nimž se odkazují nejmladší autoři, pracující s prostorem a architekturou. V roce 1997 reprezentoval Českou republiku na bienále v Benátkách. Záznam přednášky je možné přehrát v tomto článku nebo v archivu iVysílání.
O své tvorbě Kafka říká: „Jde mi v první řadě o komplexní téma, obsahující (mnohdy únavné a vysilující) definování skutečnosti, v níž se nacházíme - teprve pak je možné jisté osvobozující vykročení mimo tento rámec.“
„Mimo základní důvodnost práce, souvislosti a vztah k místu, jde o neustálé podstupování rizika, o zachování potřebného tajemství i o jeho částečné odkrytí, o nezbytnost intuice, o intenzitu (plus ještě cosi) z dětství, o přítomnost hry, o humor, korigovanou radost i možné následné překvapení, o pracnost vykazující možnost dorozumění, o vědomí souvislostí, o nezaměnitelnost času, ve kterém existujeme, včetně politiky, mezilidských vztahů i etických hodnot, ale i o neomšelost citu a napětí sexu, o vyrovnanost v dobrovolném osamění, o zastavení ve spěchu, o přijímání ticha a vůní, o překonávání tmy směrem ke světlu - v nezastupitelné objektivitě vymaňující z trapnosti - a také jde o náhodu, která nepřichází sama o sobě.“
„Zajímá mě možnost střetávání, snaha a schopnost obsáhnout více linií najednou s možným přesahem jedné do druhé, stejně tak jako koncentrace na detail i celek současně. To vše v maximálně jasné, naléhavé, lapidární, vizuální podobě.“
Přednášky začínají vždy v 18:00 v Digilabu AVU (aula).
