Praha - Sociální drama, hluboký text s ironickým stínem, rozhodně žádná selanka. Strakonického dudáka lidé považují za pohádku, ale pohádka přece nemusí být plochá, říkají tvůrci inscenace Tylova dramatu v Národním divadle. Strakonický dudák se na scéně zlaté kapličky objeví po třiceti letech, tentokrát v režii J. A. Pitínského.
Strakonický dudák mimo obrozeneckou kastli: o malých Češích se šťávou
2 minuty
V Národním divadle uvádějí po 30 letech Strakonického dudáka
Arogantní namyšlený mladík, který má víc špatných než dobrých vlastností, se rozhodne vyměnit jistotu domova za nebezpečí velkého neznámého světa. Očarované dudy mu přinesou úspěch, ale ne štěstí. Zachrání ho až Dorotčina láska. „Češi v sobě mají touhu po něčem větším, ale jsou trošku malincí. To v Dudákovi je - jistota, klid tichého domova versus nebezpečný, neznámý velký svět. Možná Češi mají v sobě tento rozpor, že by něco chtěli, ale nemají v sobě odvahu,“ podotýká ke hře Magdaléna Borová, představitelka Dorotky.
Inscenace J. A. Pitínského je kombinací lidové báchorky a současného světa s odkazy na staročeské loutkové divadlo. „Současné je v ní to, co je vlastně staré - určitá vášnivost, přesnost, má to šťávu. Tenhle bohatý svět se do jisté míry podceňuje,“ domnívá se režisér. „Při zkoušení jsme se nadchli tím, že ten text je hluboký, má vše, co správná hra má mít. Nás to dovedlo k současnosti, ale ta je s ironickým stínem.“
GALERIE
Strakonický dudák / Igor Orozovič a Filip Kaňkovský
Jako Švanda se představí Igor Orozovič z Národního divadla moravskoslezského. Kvůli roli se musel naučit hrát na dudy. „Měl jsem představu pohádky z vesnice, ale je to dramatická postava, negativní hrdina,“ říká o Švandovi Orozovič. „Každý se ptá, jestli to děláme klasicky, nebo moderně, ale to je skoro zavádějící otázka. Protože co znamená tradičně? Všichni to myslí skoro v pejorativním významu, že to bude malovaná nuda s usměvavým dudákem. Ale za moji postavu je to sociální drama. Ve Švandovi se všechno pere a rozhodně to není nuda.“
V báchorce J. K. Tyla se prolínají reálné, typicky české postavy s tajemnou říší přírody i světem nadpřirozených sil. „To, čemu je hlavní hrdina vystaven, je naprosto moderní. Málokdo zná hodnotu té hry, má ji mylně zařazenou v jakési obrozenecké kastli,“ dodává ale Pitínský.
Naposledy Národní divadlo uvedlo Strakonického dudáka v roce 1983 při zahájení provozu Nové scény, odezva kritiky ale nebyla příliš nadšená. Premiéru nového nastudování odložilo ND na 19. ledna kvůli zranění Karla Dobrého, který měl ztvárnit Pantalona Vocilku. V prosinci ale přesto uvede čtyři představení, včetně silvestrovského, Vocilku nazkoušel narychlo nový člen činohry Filip Kaňkovský. V dalších rolích návštěvníci uvidí Taťjana Medveckou (Rosava), Ondřeje Pavelku (Kalafuna) či Alexeje Pyška (Král Alenoros).