Výstavní projekt, cíleně poznamenaný emigrací, nemocí a smrtí jeho autora – architekta a malíře slovenského původu Josky Vensona (původně Jozefa Kvasnicy) - představuje pražská Galerie Belária. Po Čerčanech, Budapešti a Faustově domě v Praze je čtvrtou posmrtnou výstavou autora, jehož život byl shodou okolností smutným a až čítankovým příběhem příslušníka generace doslova semleté pestrými dějinami druhé poloviny dvacátého století.
Štětcem proti smrti. Smutek i odvaha Josky Vensona
Válečné dítě, student na pražské ČVUT, bratislavské technice, Chelsea College of Arts, University of Leicester, London University, mnohaletý emigrant, pracovník předních britských architektonických kanceláří, přitom postupně hluboký introvert, člověk propadající se do stresu, vyčerpání, to vše byl Joska Venson. Těžká nervová vypětí, která přinášela nejen typická emigrantská pozice, ale také osud opuštěného otce, posléze pak manžela těžce zdravotně postižené ženy, vyvrcholila v závažné zničující onemocnění. Venson, který měl velkého pomocníka ve své lásce, později vystudované malbě, bojoval tvrdě o každý den svého žití. Bojoval zejména malbou, která byla jeho záchranným kolem, ventilem, psychofarmakem… Štětcem proti smrti, jak zní název výstavy.
Divák tak spatří převážně expresivně zabarvenou a prožitou škálu děl, z nichž většina ilustruje stav duše těžce zkoušeného tvůrce. Vystavená díla, kresby, malby, koláže i objekty tak můžeme rozdělit od abstrakce, vznikající na počátku tvorby, přes křečovité emotivní portréty, koncipované z jakýchsi nadhledů a deformujících portrétovaného nezvyklým úhlem pohledu, po finální díla, plná ironie a účtování. Účtování se životem, to vše s humorem, formou autoportrétů a záznamů vlastního zdravotního stavu. Tady pracuje s tužkou, propiskou, jednoduchou koláží, využívá svého někdejšího zájmu o anatomii lidského těla, kterou soustředěně a se značným zájmem před léty studoval.
GALERIE
zdroj: Jan Jordan
Jakýmsi mottem výstavy, ale i pozdní Vensonovy tvorby jsou slova, která použila kurátorka výstavy Vanda Skálová. Jsou z pera socioložky Jiřiny Šiklové a trefně hovoří o našem vztahu ke smrti:
V minulosti se lidé snažili smrt definovat, ale tím se jí nezmocnili. Nadále zůstává záhadou, protože ji známe jen z vnějšího poznání. Můžeme popsat, jak probíhá, jak se rostlina, živočich, člověk mění, můžeme zachytit, jak probíhají reakce člověka, když se dozví , že zemře. Že napřed tuto informaci popírá, neslyší, nechce slyšet, pak hledá viníka, který to způsobil, pak smlouvá o čas, chce prodloužit svoje bytí, a když skutečnost své blízké smrti přijme, zklidní se a intenzivně ten čas prožívá, pokud ještě žije.
A to přesně cítíme, stojíme-li před Vensonovými díly. Cítíme onen boj i frajerské hrdinství, cítíme nadhled i křečovitý humor, cítíme skrývaný smutek i okázalou hranou odvahu. A kráčíme s autorem k jeho konci.
GALERIE
zdroj: Jan Jordan
JOSKA VENSON / ŠTĚTCEM PROTI SMRTI. Kdy a kde: Galerie Belária, Praha 4 - Modřany; výstava je otevřena denně pondělí–pátek od 10:00–18:00 a potrvá do 15. listopadu t. r.
Vydáno pod