Jedna pracuje se sochou, druhá maluje a dělá koláže, spojuje je ovšem zájem o figuru. Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého Anna Hulačová a výtvarnice Jan Vojnárová vysílají v pražské Galerii NoD svou výstavou Paralelní pozdravy.
Každá ze soch Anny Hulačové symbolizuje určitou lidskou povahu, přestože žádná nemá obličej. Místo něj ji charakterizuje nějaký detail. „Odhmotnění obličeje pro mě svým způsobem symbolizuje lidskou apokalyptičnost,“ vysvětlila umělkyně. Pro své anonymní sochy volí překvapivý materiál – beton, který jí evokuje surovost.
Lidskost a její podoby zajímají i druhou autorku Janu Vojnárovou. Příběh vlastní babičky z druhé světové války ji ovlivnil natolik, že se ho snaží často zachytit ve svých obrazech. „Je v něm spoustu momentů, které jsou pro mě stále zajímavé a kterých se stále držím,“ podotýká. Dřív než namaluje obraz, vytváří koláže ze starých rodinných fotografií. Skutečné událostí z minulosti tak přetváří do fiktivního příběhu.
Autorky si přály udělat společnou výstavu už na Akademii výtvarných umění, kde studovaly souběžně v různých ateliérech. Povedlo se jim to ale až na výstavě v Galerii NoD, jejich Paralelní pozdravy tu zůstanou do 16. února.
