Los Angeles/Praha - Kreslený půvab příběhu, ve kterém jedno zrcadlo zamotá osudem krásné Sněhurky, poprvé okouzlil filmové diváky v celovečerním filmu 21. prosince 1937. Na ten den připadla premiéra prvního velkého animovaného příběhu, který inspiroval další snímky. Význam Sněhurky a sedmi trpaslíků studia Walta Disneyho stvrdily dva Oscary, jakož i všechna další opakovaná uvádění snímku.
Film též započal tradici legendární disneyovské rodinné zábavy, která je typická osobitým kouzlem, dobrou stavbou příběhu a špičkovou animací. Disney si na příběhu o Sněhurce dal záležet a z knihy na filmové plátno jej převáděl celé čtyři roky. Na pečlivé přípravě a zdlouhavém natáčení se podílelo na 570 kreslířů.
O film, který místo plánovaných 250 000 dolarů stál 1,5 milionu, měli diváci obrovský zájem a krátce po svém uvedení v USA vydělal osm milionů dolarů. V Československu ji mohli diváci poprvé vidět 16. září 1938 v kině Aleš (pozdější Alfa) na Václavském náměstí a promítala se zde nepřetržitě 13 týdnů - nejprve ale v originálním znění.
Díky úspěchu se později připravilo české znění, na kterém se podílel i shakespearovský překladatel E. A. (Erik Adolf) Saudek. Většina dnešních diváků Sněhurku a trpaslíky zná v českém podání z verze, kterou v roce 1969 režíroval proslulý dabingový odborník K. M. Walló. Kvůli dvěma verzím dabingu má většina trpaslíků dvě jména. Maličkému Šmudlovi a Kejchalovi jméno zůstalo, Prófa se ale stal Doktorem, Rejpal Brumlou, Stydlín Stydlíkem, Štístko Hoplou a Dřímal Klimbou.
Od dob Disneyho Sněhurky se mnohé změnilo a na tento starý příběh se další a další autoři snaží nově nahlížet optikou různých žánrů. Přesto se Disneyho klasika opakovaně vrací na plátna kin s tím, jak dorůstají další a další malí diváci - každých pět až osm let.
