Praha - Významný polský skladatel a dirigent Krzysztof Penderecki uvedl 25. září v české premiéře Concerto grosso pro tři violoncella a smyčce. Pod jeho taktovkou ho přednesl orchestr Sinfonia Varsovia ve Dvořákově síni v Rudolfinu. V sólových partech se představilo trio polských violoncellistů - Andrzej Bauer, Rafal Kwiatkowski a Bartosz Koziak. Publikum přijalo skladbu vřele a ocenilo ji dlouhým aplausem.
Hlavní představitel proslulé polské skladatelské školy Penderecki, který oslaví 23. listopadu 75. narozeniny, se na festival Pražský podzim vrátil po sedmi letech. Concerto grosso zkomponoval v témže roce a poprvé zaznělo v provedení Symfonického orchestru NKH pod taktovkou Charlese Dutoita v Tokiu.
Krzysztof Penderecki:
„Když jsem byl mladý, pamatuji si, že bylo jen pět nejznámějších violoncellistů na světě, nyní jsou jich na dvě stovky. Rozhodl jsem se napsat něco pro tři z nich.“
Pětatřicetiminutovou skladbu, která je dialogem sólových nástrojů a orchestru, charakterizoval skladatel jako lehce „barokní“. „Samozřejmě, že nejde o barokní hudbu, ačkoli některé prvky v ní lze nalézt,“ poznamenal.
Koncert zahájil orchestr Sinfonia Varsovia, jehož je Penderecki již jedenáct let uměleckým ředitelem, výběrem z Legend od Antonína Dvořáka. Jak Penderecki připustil, vybral si je proto, že Dvořákovu tvorbu má nesmírně rád. Často prý řídí jeho symfonie, zejména šestou, sedmou i osmou. Dvořák je zároveň kontrastem k mým starším skladbám, u novějších se jím zase inspiruji, tvrdí Penderecki.
V závěru zazněla Třetí symfonie zvaná Skotská od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Za přídavek zvolil úryvek Agnus Dei ze své skladby Polské requiem, které použil režisér Andrzej Wajda ve filmu Katyň. Poté se rozloučil jedním z Brahmsových Uherských tanců.
Penderecki byl v 60. letech 20. století jedním z průkopníků světové avantgardy. Její příslušníci chtěli zapomenout, z čeho vyrostli, psát jen vlastní hudbu. Později se obrátil k hudebním východiskům pozdního romantismu, hudební řečí se proto někdy blíží jakoby dílu Richarda Wagnera.
Za avantgardního skladatele se ale již nepovažuje, jak podotýká, je to minulost. „Uplynulo už pět desítek let. Ano, jsou někteří skladatelé, kteří stále užívají avantgardu, ale to je podle mne špatné. Žijeme už v jiné době, jiné estetice,“ uzavřel.
K životnímu jubileu Pendereckého se letos v Polsku mimo jiné pořádá takzvaný Pendereckého rok; tamější kulturní scéna uvádí mnoho jeho symfonických, oratorních i operních děl.
