Ceny Magnesia Litera z prozaických titulů vydaných v loňském roce vyzdvihly Čistý, skromný život. Hrdinové oceněných povídek Viktora Špačka jsou většinou ve středním věku a každá se musí s něčím vyrovnat. Čtenářům se fiktivní postavy mohou snadno zdát povědomé a sám autor přiznává, že tak trochu píše i o sobě. „Je to jednoduchý příspěvek k reflexi života takového, jaký je. V bezprostřední blízkosti kolem sebe vidím silné lidi a zároveň vidím i slabé,“ vysvětlil jako host Událostí, komentářů.
Slabost je součástí života, říká autor nejlepší loňské prózy
Oceněný prozaik Viktor Špaček hostem Událostí, komentářů (zdroj: ČT24)
Viktor Špaček, mimo jiné absolvent sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Kurta Gebauera, začínal básněmi. Psaní poezie mu ale podle jeho slov přišlo neúnosně těžké, a tak se pustil do prózy.
Debutoval před osmi lety povídkami Něco cirkusového. V loni vydaných textech oceněných Magnesií Literou na rozdíl od své prvotiny hledal předlohy víc sám v sobě. I když, jak připustil už při vydání knihy, mění se, takže se ve svých sebeironických příbězích později už nemusí poznat.
Čistý, skromný život
„Zlom začal u první povídky, kterou jsem začal psát po své první sbírce povídek, ta byla psaná trochu z odstupu. A u téhle povídky jsem si řekl: No dobře, prostě to napíšu tak, jak to je,“ říká. Podle cen Magnesia Litera vystavuje očím čtenářů poťouchle i jímavě to, co generace mužů důsledně zametaly pod koberec, aby si udržely pozici silnější poloviny lidstva.
Černá kronika našich životů
Své postavy vystavuje náporu pravé i domnělé lásky, nevěry, otcovství, prožitých ztrát, nezáživné práce, malé sebedůvěry, vlastní trapnosti a nenaplněných očekávání. „Důležitou součástí života je slabost,“ říká Špaček. Oceněný povídkový soubor označuje za „černou kroniku našich životů“, která je zároveň napůl groteskou.
„Překvapilo mě, jak často slyším, že lidé se s postavami jednoduše identifikují. Tím pádem se mi zřejmě podařilo najít docela intuitivně něco důležitého a společného. Jsou to přitom povídky, tam není jako v románu prostor pro větší identifikování se s postavou, ale povedlo se. Samotnému mi není úplně jasné proč, ale jsem za to rád,“ dodává. Roli podle něho může hrát jeho snaha vyhnout se při psaní stereotypům nebo právě upřímnost, s níž povídky psal.
Knihou roku je poezie
Spolu se Špačkovým Čistým, skromným životem nominovala Magnesia Litera na nejlepší prózu loňského roku romány dvou zkušených autorek. Magdaléna Platzová v románu Život po Kafkovi vychází z příběhu Kafkovy snoubenky Felice Bauerové. Vypravěč Anny Bolavé mísí traumata jedné rodiny s mytologickými motivy.
Hlavní cenu Magnesie Litery ale tentokrát nezískala próza. Knihou roku 2022 se stala básnická sbírka Jana bude brzy sbírat lipový květ, v níž se autor Miloš Doležal vyrovnává se ztrátou své ženy. Poezie zvítězila za dobu trvání těchto literárních cen teprve podruhé.