Slavný francouzský šansoniér Charles Aznavour, jemuž se přezdívalo francouzský Frank Sinatra nebo Napoleon šansonu, ve věku 94 let opustil svět. Téměř do poslední chvíle koncertoval, ještě letos v březnu vystoupil před pražským publikem. Svým fanouškům zanechal přes sto milionů hudebních nosičů, více než tisíc písní a na šedesát rolí ve filmech.
Skončil šanson zlomeného romantika. Zemřel Charles Aznavour
Pokud skončím, zemřu, vysvětloval Aznavour, proč odkládá pěveckou penzi a koncertuje i po devadesátce. U příležitosti 90. narozenin vyrazil na turné od Izraele po Kanadu, před třemi lety pak vydal novou desku Encores (Přídavky), kterou si sám napsal a zkomponoval.
Slavný šansoniér tvrdil, že svou výškou (měřil jen metr šedesát) a vzhledem na ženy zapůsobit nemůže, musí tedy něco umět a být slavný. Splnilo se mu oboje, ale i přes svou slávu nezapomínal na původní kořeny. Připomínal je třeba písní Les émigrants, zdůrazňoval také význam přistěhovalců pro Francii. Od roku 1995 byl stálým vyslancem UNESCO pro Arménii a od roku 2009 arménským velvyslancem OSN ve Švýcarsku.
Aznavour byl synem arménských uprchlíků, on se ale v roce 1924 narodil už v Paříži. Otec vedl restauraci a matka zpívala po pařížských kabaretech. K umění tíhl i Charles. Do velkých koncertních sálů ho přivedla další hvězda francouzských šansonů Edith Piaf.
„Pokynula mi prstem. Šli jsme na skleničku a ona mi nabídla, ať dělám s ní,“ vzpomínal na setkání s ní Aznavour. S Piaf žil a také pro ni skládal. Sám později předával dál, co se během sedmdesátileté kariéry naučil – například před čtyřmi lety nazpíval duet s francouzskou zpěvačkou Zaz.
Zlomený romantik
Aznavourovy šansony byly písněmi „zlomeného romantika“, zpívané podle hudebního kritika Jiřího Černého vyprahlým, drásavým hlasem. „Není to typ výbojného chlapa, ale je velký romantik a mnoho romancí se asi nevydařilo, což je pro něj jako pro autora a pro nás jako pro posluchače přínosnější, než kdyby rval ženská srdce hráběmi,“ uvedl k jeho tvorbě Černý.
Před českým publikem naživo své šansony o lásce a melancholii poprvé zazpíval až v roce 2016, přestože předtím zemi několikrát navštívil. V Praze měl koncertovat už v roce 1969, avšak v době jeho příletu se upálil Jan Palach. Aznavour koncert zrušil a místo něj šel Palachovi na pohřeb. O devět let později se do Československa vrátil, koncertoval ale v Bratislavě.
Filmovým Zátopkem
Letos v březnu svou návštěvu Česka spojil s účastí na filmovém festivalu Febiofest. Aznavour se sice proslavil jako zpěvák a textař, zahrál si ale i v desítkách filmů. Před kamerou se poprvé objevil v menší roli ve filmu Válka kluků v roce 1936. V roce 1957 mu úspěch přinesl film Hlavou proti zdi. Další větší roli měl ve filmu Donchuani (1958), s Lino Venturou exceloval ve filmu Taxík pro Tobruk (1960).
Jedním z nejslavnějších snímků, kde si zahrál, byl film Střílejte na pianistu (1960) režiséra Francoise Truffauta. „Pro nás může být zajímavé, že ve filmu Games (Hry) hrál vytrvalce. Nebyla to přímo postava Emila Zátopka, nicméně lecčíms na něj upomínala a také Aznavour, když byl v Praze, se Zátopkem o této roli mluvil,“ připomněl Jiří Černý. Aznavourovým posledním snímkem bylo drama Můj plukovník z roku 2006. Celkově účinkoval ve více než šedesáti filmech.
Pusťte si: Film Střílejte na pianistu s Charlesem Aznavourem v hlavní roli (zdroj: ČT24)
Kromě toho se Aznavour prosadil také jako skladatel filmové hudby. Mezi nejznámější filmy, ve kterých můžeme slyšet jeho hudební kompozice, patří Čas vlků (1969) nebo slavný Plechový bubínek (1979). V mnoha dalších filmech zní jeho písně.