Osmnáct pozoruhodných skleněných mís a objektů nabízí výstava valašskomeziříčského sklářského výtvarníka, kterou pod názvem Ta realita Ondřeje Strnadela prezentuje Galerie Kuzebauch na pražském Břevnově. Do 17. června se návštěvníci mohou seznámit s tvorbou Ondřeje Strnadela za posledních pět let.
Jako je někdo „rodem“ malíř, tak Ondřeji Strnadelovi daly sudičky do vínku takové kvality uměleckého nadání, kterými vládnou sochaři a designéři – cit pro tvar a jeho „sošnost“, cit pro materiál a smysl pro funkci tvaru. A jako se někteří umělci pohybovali ve výšinách vlastní imaginace a teprve později „sestupovali“ dolů do reality, u Ondřeje Strnadela tomu bylo právě naopak. Jeho tvorba vyrůstala „zdola“, ze sklářského řemesla v tom nejlepším slova smyslu, a po léta se vyvíjela mimo oficiální umělecká centra bez ohledu na současné proudy nebo moderní či módní trendy ve výtvarném umění.
Pomalá cesta
Ondřej Strnadel (*1979) vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou ve Valašském Meziříčí a léta působil jako mistr ve školní huti, kde dennodenně trénoval studenty a učně ve sklářském řemesle; z té doby ho snad nikdo neznal jinak než se sklářskou píšťalou, která se stala prodloužením jeho vlastních rukou k tvarování materiálu, jeho druhým dechem a důvodem existence. Jeho pozdější umělecké kreace tak vyrůstaly z bezprostřední manuální zkušenosti se sklářským řemeslem a materiálem. K tomuto typu nadání a praxe je navíc nutné přičíst znalosti technologické a schopnosti improvizace při práci se sklovinou, kdy jeho zručnost, pohotovost a technologická zdatnost zachraňovaly vznikající díla nejen jeho studentů, ale pomáhaly na svět také dílům světových sklářských výtvarníků.
Jeho „pomalejší cesta“ k vlastní umělecké tvorbě je o to cennější zejména dnes, kdy většina umělců není s řemeslem v kontaktu, jejich kreace jsou pouze v návrhu, ale fyzicky je realizují jiní. Teprve později Ondřej Strnadel pokračoval ve studiích, nejprve na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a poté je završil studiem v Ateliéru průmyslového designu Pavla Škarky na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Od roku 2000 působí jako pedagog jak na „své“ SUPŠ ve Valašském Meziříčí, tak na Univerzitě Tomáše Bati na Fakultě multimediálních komunikací.
Vejce, prstence, kukuřice
Osmnáct Strnadelových objektů je vedle ukázky technologického mistrovství a elegance designu malou galerií témat, která v posledních pěti letech řeší. Skrze střídmost a minimalismus jeho nádob se ke slovu hlásí tajemné procesy.
Jedno z témat symbolizuje tvar vejce, ovšem ve dvojici a uspořádání, které evokuje mužskou sexualitu, fantazii a skryté plodivé procesy uvnitř vejce, o nichž sice víme, že se (ve skořápce? v kůžičce?) dějí, ale nelze se podívat dovnitř. Objekty nazvané Egg (2009, 2010, 2012) umísťují vejce na dno nádoby, pouze je tušíme, protože jsou buď zakrytá sklovinou kopírující jejich tvar a uschovaná za vyšším okrajem nebo bezostyšně obnažená na talíři, který bychom mohli nazvat planetární. Vročení jednotlivých objektů ukazuje, že se autor k tématu opakovaně vrací. Dalším tvarem evokujícím sexualitu jsou objekty/mísy Comdom I s vypouklou špičkou, která se v Comdom II (2010) jako bublina propadne do vejčitého důlku.
Závažným tématem řešícím vnitřní a posléze i vnější architekturu tvaru nádoby jsou prstence; nejprve zaoblené energizují vnitřní prostor nádoby, dodávají mu dynamiku a zesilují pocit kruhu, posléze jsou vnitřní prstence vyzvednuty ze dna, vystupují vzhůru a jsou vyrýsované ostrým brusem (nádoby Saturn, 2013). Vítězný vzestup prstenců završuje jejich dominance nad okrajovou linií těla nádoby s výrazně vybroušeným horním okrajem. Jistou výjimku tvoří solitér Cerchio (2012) s prstencem v nádobě s velmi nízkým okrajem, kdy značná šířka dna vytváří prostor a umožňuje prázdnotě, aby vystoupila do popředí.
Tvarové kreace jsou realizovány jako foukané, broušené a hutně tvarované nádoby v decentních tónech a barevných variacích skloviny s matovým povrchem – antracitové nebo opakní bílé/černé, převrstvené vnějším pláštěm v barvě ambry. Prosluněným bodem a výjimkou je mísa ze žluté transparentní skloviny.
Posledním tématem, který možná poukazuje na novou linii tvorby Ondřeje Strnadela, jsou dva „organické“ hutně tvarované objekty Corn (2014) ze žluté skloviny připomínající tvarové deformace kukuřičných zrn.
Jaký je podle Ondřeje Strnadela ideál krásy ve skle? „Říkám 'ano' jednoduchým tvarům, které vycházejí z foukání, tedy z přirozeného způsobu, jakým skleněný předmět vzniká na huti, s dotvářením pomocí broušení. Nevěřím geometrii ve skle, tedy kombinaci s plochým sklem, a nemám rád takové to rádoby vybrušování, které vidíme v široké produkci dárkového skla; není problém ho vyrobit, když podstoupíte určitou řadu kroků, ale je problém posunout ho někam dál. To je pro mě pseudosklo. Na opačném konci je design skla – jeho myšlenka. To je pro mě skutečná realita.“
Sklo Ondřeje Strnadela je k vidění v Galerii Kuzebauch každý všední den od 14:00 do 21:30, v sobotu od 11: 00 do 17:00.
