Praha – Lidové noviny si připomínají dvacet let od obnovení. Svým čtenářům daly dárek, na internet umístily sbírku samizdatových vydání. Bylo vydáno téměř 600 stránek během dvou let nejen o domácí a zahraniční politice bez příkras a kontroly komunistického režimu.
Samizdatové Lidové noviny se tiskly potají. Na toto období vzpomíná Jan Ruml: „Redakce byla vlastně virtuální. Protože podepsáni pod novinami byli můj otec Jiří a Rudolf Zeman, scházeli se u nás doma. Novináři jim tam nosili příspěvky. Pak se to lepilo a složitě vyrábělo, tisklo a distribuovalo.“
I tak se redakční rada snažila psát a tisknout normální médium. Rudolf Zeman dodává: „My jsme to nemohli dělat legálně, tak jsme psali různým úřadům, aby nás legalizovali. Samozřejmě, že jsme věděli, že se to nestane.“
První číslo samizdatových LN vyšlo pod vedením Jiřího Rumla v lednu 1988. Hned do prvního vydání přispěl svým textem mimo jiné Václav Havel. Redakce samizdatových LN vyrobila asi 350 kusů měsíčně. Lidé toto množství kopírováním a opisováním zvýšili asi na 10 tisíc.
„Opoziční hnutí vůči komunistickému režimu se dostalo na vyšší úroveň, už tady byla vnitřní potřeba dostat se na určitou informační platformu, která by lidi spojovala i na jiné úrovni než verbální a společenské,“ doplňuje historik Jiří Pernes.
Do samizdatových Lidových novin psal Václav Havel, Jiří Dientsbier nebo Miro Kusý. Témata článků byla plánovaná dlouho dopředu, noviny měly i své fotografy. Myšlenka navázat na prvorepublikové Lidové noviny ale český disent napadla už v roce 1968. K tomu říká Petr Pithart: „Byl připraven odpolední komentovaný deník na způsob Le Mond, měl úplnou redakci, sehnali jsme peníze na rotačky.“
Pak ale přišel 21. srpen a vše bylo ztraceno. Celých 20 let trvalo, než se redakce opět obnovila. A po dvaceti letech od prvního vydání v roce 1988 prošly Lidové noviny dalšími změnami, například už nejsou české, vlastní je německý koncern. Podle Unie vydavatelů ČR jsou LN šestým nejčtenějším celorepublikovým deníkem, denně si jeho stránky rozevře na 230 000 lidí.
