Pražská Galerie Rudolfinum se proměnila v jedno velké jeviště. Její prostory v neděli obsadilo čtyřiadvacet účinkujících, kteří spolu vytvořili experimentální umělecký tvar na téma lásky. Projekt Pexeso na odpolední živé výstavě v sobě propojil různé žánry a umělci si tak mohli vyzkoušet i takové, ve kterých se úplně běžně nepohybují.
Rudolfinum se proměnilo v jedno velké jeviště. Galerie hraje Pexeso
Galerie Rudolfinum hraje Pexeso (zdroj: ČT24)
„Spousta lidí v tom projektu si k tomu hledala dlouhou cestu, protože láska, mám pocit, je dneska lehce zprofanovaná. To téma jsme si pak rozšířili, že to nemusí být jenom láska ve vztahu, láska k člověku, ale láska k čemukoli, třeba k umění nebo k vaření,“ říká režisérka Adéla Stodolová.
A tak například konceptuální umělkyně Milena Dopitová známá svou tvorbou se sociálním kontextem uvařila pro návštěvníky Rudolfina guláš. „V tomto případě je to úděl těch žen, které musí denně nakupovat a vařit. A jaká z toho potom vznikne hodnota? O tom to je,“ uvažuje Dopitová.
U herců a tanečníků se téma lásky často objevilo ve vztahu k sobě samému nebo k vlastnímu tělu. Herečka Dana Batulková do svého výstupu promítla také svou rodinu, potažmo lásku mateřskou.
„Mám sukni a děti jsou pod ní, jakože se teprve narodí, a pak na ni kreslí dětské kresbičky, pak se proderou na svět a malují mě zvenku, a jak už jsou velké, tak malují i sprosté obrázky,“ směje se Batulková.
Pexeso zkoumá, kdo je vlastně autor
V prostorách Rudolfina vznikly jednotlivé obrazy, které daly dohromady multižánrovou uměleckou koláž. Na křehké a napjaté vztahy v ní upozornila ve své oživlé kresbě Kateřina Vincourová. Vztahové linie, gumy a provazy vytáhla do prostoru a vyzkoušela si i práci s publikem.
„Je pravda, že k nějaké performanci dochází u mne při procesu práce vždycky. Ale bez publika. Tentokrát to bylo zajímavější o to, že jsem mohla využít ty lidi a pracovat s nimi,“ říká umělkyně.
Pexeso se tak stává experimentem, který zkoumá fenomén autorství a zaměřuje se na samotný proces vzniku díla. „Nejsem profesionální herec a mluvič, takže je to spíš o tom, co by si sami diváci mohli představovat, že by udělali. My v tom jsme také trochu navezeni náhodou a nevíme, jak to bude,“ říká výtvarník Josef Bolf. Autor temných obrazů nakonec vytvořil v jednom ze sálů instalaci a předčítal vlastní texty.
„Herci, kteří jsou zvyklí pracovat s konkrétně daným scénářem, najednou musí vymýšlet vlastní scénu, a umělci, kteří jsou zvyklí tvořit individuálně, jsou najednou vedeni režisérem, vedou s ním dialog, své myšlenky komunikují s kurátorem, takže ve finále se ptáme, kdo je vlastně autorem celého projektu,“ uvažuje kurátorka Lenka Hachlincová.
Do budoucna chtějí tvůrci v projektu nadále pokračovat a hrát Pexeso s dalšími herci a umělci také v jiných prostorách a na dalších scénách.