Děj románu Jako po drátku se rozprostírá přes půl světa a téměř dvě století. Generační sága je pozdním debutem ústeckého rodáka, sociálního pracovníka a zemědělce Ondřeje Šance.
Vyprávění se odvíjí od roku 1850, kdy se chudým romským dráteníkům v kysuckých horách narodí Zoltán. „Dřív slovo ‚cikán‘, které já v knize používám kvůli historické autenticitě bez pejorativních významů, neobsahovalo jen etnické dělení, ale spíše definovalo způsob života,“ podotýká pro kontext Ondřej Šanc.
Zoltánova matka Maria už živit rodinu nezvládá, a tak se na radu světaznalého kmotra vydá za lepším. V té době už železnice spojila Vídeň s Hamburkem a parníky vytlačily plachetnice na cestě do Ameriky.
Autor přiznává inspiraci dobrodružnými knihami Karla Maye nebo Ernesta Thompsona Setona. „Žánrově kniha vychází z tohoto typu literatury. Když jsem přemýšlel, jak zmapovat období od stavby železnice až po druhou světovou válku, naskakovaly mi jednotlivé příběhy, které jsem z té doby četl, až se mi to takhle sešlo,“ upřesnil.
Historie všedního dne
Mariina cesta vede nejprve do Ústí nad Labem, nedávno ospalého města, které nová éra proměnila v důležité centrum s desítkami továren a největším přístavem monarchie. Odtud se vydává za moře. Příběh následujících generací román sleduje zpátky do Československa a téměř do současnosti.
„Může to být chápáno jako historická kniha, protože události na pozadí dění odpovídají historickým reáliím. Druhá rovina je příběh obyčejných lidí. Při studiu historie mě vždycky zajímala spíš historie všedního dne než králů. A je tam i protixenofobní a protirasistická linka,“ dodává Ondřej Šanc.
Stejně jako pro autorovy hrdiny, i pro něj byla cesta poměrně dlouhá – na románu Jako po drátku pracoval sedm let.
