Budapešť - Vůbec poprvé se na veřejnosti objevilo 230 děl maďarských malířů dvacátého století. Překvapivě je po celý svůj život sbíral člověk stojící mimo umělecký svět, Ištván Kövesi, povoláním řezník. Umělecká díla schraňoval tajně, aby mu je nezabavil komunistický režim. Podívejte se na video:
Není mnoho uměleckých sbírek, které by měly za sebou příběh, který sám stojí za umělecké zpracování. Ištván Kövesi přežil holocaust a po válce si otevřel malý obchod s masem. Jeho skromné řeznictví brzy znala celá Budapešť. Kövesi prodával to nejlepší košer maso s pověřením židovské obce a k tomu přidával sklenici domácí zavařené zeleniny. Jen málokterý zákazník tušil, že řezník byl i vášnivým sběratelem umění.
- „Měl skutečné poklady, a to i přesto, že v mezinárodním měřítku jde o menší sbírku, která vznikala za zvláštních okolností, v prázdnotě a šedi socialismu,“ popisuje sbírku galerista Tamás Kieselbach.
Kövesi se svou sbírkou nikdy nechlubil, naopak za komunismu své bohatství úzkostlivě skrýval. Režim měl totiž na soukromé živnostníky spadeno, jemu komunisté dokonce dvakrát zavřeli krám. Kövesi ovšem vždy znovu otevřel. Ačkoliv se mu v obchodě dařilo, žil skromně a za ušetřené peníze tajně skupoval obrazy.
Nechal si poradit
Zpočátku sice umění mnoho nerozuměl, nechyběla mu však vášeň. „Nechal si poradit od znalců a měl dobrý vkus. Nevybíral si jen uznávané malíře, ale kupoval i velmi dobrá díla méně známých umělců, kteří ještě neměli jméno,“ říká kurátor Péter Molnos. Málokdy sáhl vedle a za dvacet let nashromáždil ve svém domě více než dvě stě obrazů maďarských mistrů od počátku dvacátého století až po šedesátá léta. Ve sbírce jsou zastoupena díla Józsefa Rippl-Rónaie, Jánose Vaszaryho nebo Izáka Perlmuttera.
Podle odborníků mají téměř všechny obrazy sbírky uměleckou hodnotu. Poklad držela rodina v tajnosti i po smrti Ištvána Kövesiho v roce 1982. Poprvé ho nyní vystavila Kieselbachova galerie v Budapešti, když galerista přemluvil Kövesiho dceru.
