Už dvacet let se na tuzemská plátna vrací queer festival Mezipatra. Výběr zahraničních snímků s LGBTQ+ tématy přináší letos v Praze ještě do 14. listopadu, poté se na týden přesune do Brna. Za dvěma dekádami přehlídky i proměnou, jimiž filmy i diváci během této doby prošli, se v rozhovorech pro Studio 6 a Události v kultuře ohlédl ředitel Mezipater Pavel Bicek.
Ředitel queer festivalu Mezipatra: Jsme čím dál odvážnější
Dvacet let svádí k určitému shrnutí. Jakým způsobem se za tu dobu festival proměnil?
Začal jako malá přehlídka filmů a divadla v Brně, první dva ročníky se jmenovaly Duha nad Brnem, až třetí rok se přesunul do Prahy. Začal jako akce organizovaná malou skupinou lidí pro další skupinu lidí. Když to řeknu úplně jednoduše, jako prostor pro gaye a lesby, kde se může bezpečně vodit do kina za ruku a podívat se na filmy, které tenkrát v kinech nebyly. V současnosti festival v Praze i Brně není komunitním prostorem, ale specializovanou přehlídkou skvělých filmů úplně pro všechny.
Jak moc se liší pojetí festivalu právě v Praze a Brně s projekcemi v menších regionálních městech, které Mezipatra nabízí celoročně?
Naše aktivity se soustředí na školní projekce. S filmy vhodnými pro děti jezdíme v regionech přímo do škol, kde děláme po promítání i debaty s odborníky. V téhle regionální funkci se festival liší od pražské nebo brněnské části.
Jsou Mezipatra po dvaceti letech fungování odvážnější, nebo naopak byla odvážnější v počátku, kdy queer tematika přece jen mohla ve společnosti vzbuzovat určité rozpaky?
Myslím si, že odvážnost graduje. Naše divácké jádro tvoří lidé, kteří na festival chodí opakovaně, a my si je vlastně dramaturgií po ta léta i určitým způsobem vychováváme. Vědomě pracujeme s tématy, myslím si, že postupně odvážněji, že dáváme čím dál distinktivnější, výraznější snímky.
Už jste naznačil roli Mezipater v queer osvětě směrem k majoritní společnosti. Nemá to v tomto směru festival obtížnější než před dvaceti lety? Třeba Prague Pride převzal do určité míry tuto osvětovou roli. Vnímáte konkurenci?
Prague Pride je v Praze, zatímco Mezipatra založila letos svojí vlastní distribuční značku Queer Kino a náš první film měl více než sto projekcí po celé republice, i v malých kinech v malých městech. A také jsme uspořádali zhruba devadesát projekcí na školách v regionech. Takže si myslím, že v regionech plníme tuto roli mnohem více než obdobné akce.
Příběhy spojené se menšinovým sexuálním zaměřením pronikají čím dál více i do mainstreamových filmů, zmiňme třeba oceňované snímky Zkrocená hora nebo Dánská dívka. Je dnes snazší dostat do české distribuce filmy s LGBTQ+ tematikou?
Určitě je trendem posledních deseti let, že queer tematika proniká do světa filmů čím dál více. V hlavních soutěžích největších artových festivalů na světě jsou takové filmy hojně zastoupené, získávají ceny. Nicméně v Česku se přesto v distribuci k divákům tolik nedostanou, což se festival Mezipatra pokouší měnit právě vlastní distribuční značkou.
Jak moc je pro vás při sestavování programu vedle tématu důležitá i kvalita? Vzniká v tomto žánru tolik dobrých filmů, že vystačí na celý festival?
I díky tomu, jak se celosvětově společnost otevírá, jich může vznikat hodně. Samozřejmě i hodně špatných, ale na nás je vybrat ty dobré. Každý rok na festivalu posoudíme kolem šesti set snímků, krátkých i celovečerních, takže je opravdu z čeho vybírat.
Na jaké konkrétní snímky z letošního programu byste upozornil?
Určitě bych doporučil novinku Matthias a Maxime od Xaviera Dolana, tento film měl premiéru v hlavní soutěži letošního festivalu v Cannes. Rád bych také pozval na film Dokud se tančí, vznikl ve švédsko-gruzínské koprodukci a za Švédsko byl vyslán do boje o Oscary. Zobrazuje prostředí tradičního gruzínského tance a staví ho vedle pravidel společnosti, které v Gruzii stále panují, jako je role muže a ženy a podobně. Pozval bych i na odvážnou komediální Historku o zelené planetě z Jižní Ameriky.
Hlavní téma dvacátého ročníku zní „v proudu změn“. O jakých změnách se vlastně bavíme?
Festival v Česku existuje po dvacet let a přispíval vždy jako aktivní činitel k tomu, jakým způsobem je u nás pohlíženo na queer komunitu. Dalším bodem tématu je, že letos hrdinové a hrdinky procházejí změnou v životě. Začínají nové kapitoly, objevují nová místa nebo se nějakým způsobem posouvají dále a právě v tom proudu změn se zmítají a snaží se zorientovat.
