Hostující režisér Vladimír Morávek má za sebou další spolupráci se souborem Divadla na Vinohradech. Je to „Naprosto neuvěřitelná událost: Ženitba“ v překladu Leoše Suchařípy. Známý příběh vládního úřeníka Podkolatova (Viktor Preiss), který dojde k názoru: „Jak člověk začne z dlouhé chvíle moc přemýšlet, tak pochopí, že se konec konců fakticky musí oženit“ a staré panny Agáty (Veronika Žilková), která dostane stejný nápad. Oba využijí služeb stejné dohazovačky, aby splnili tento - pro ně nadlidský úkol - a máme dobrý základ pro 2 hodiny 50 minut zábavy…
Morávek si skvěle pohrál s detaily
Režisérova práce je jasně čitelná, těším se z jeho nápadů. Ale ve chvíli, kdy se na jevišti objeví tři dohazovačky, jsem poněkud zmatená. Aby bylo divákovi jasné, že jde o stejnou postavu, mají všechny stejný znak - kulhají.
Dohazovačku paní T. si zahrála Lucie Juřičková, Lucie Polišenská a tou třetí byl Martin Stropnický. Upřímně - dokážu si představit celou hru bez této postavy. Dvě komediálně nadané herečky svou úlohu plnily velmi dobře a bylo je na rozdíl od Stropnického slyšet. Cítila jsem, že jim Stropnický bere prostor a energii. Jeho role na mě působila, jako by byla připsaná, dopsaná.
Žvanikin, Starikov, Nenažraný, Onučkin. Dvořte se!
Čtyři nápadníci ucházející se Agátinu ruku Jan Šťastný, Michal Novotný, Martin Zahálka a Daniel Bambas se doplňují, hrají si, pobaví. Daniel Bambas, nesmělý důstojník Onučkin, pojal svou roli jako Rain Man Dustina Hoffmana, Nenažraný Zahálka vystihl buranství společenské smetánky. Novotný svým projevem nikdy neurazí. Jana Šťastného jsem ze začátku díky níže položenému hlasu nepoznala. Každá postava měla svůj specifický prvek trubce, rádoby intelektuála…
Souhra
Viktor Preiss je skvělý, jeho herectví je přesné a souhra při scénách s Václavem Vydrou, přítelem Kočkarevem, jasná. Vydrův Kočkarev se snaží zachránit situace, do kterých se Podkolatov dostává svou nemožností. Mrzelo mě, že jsem neviděla žádný vývoj postavy Agáty v podání Veroniky Žilkové. Mírně retardovaná stará panna by mohla mít více poloh, od chvíle, kdy zjistí, že si jí Podkolatov chce vzít. Situacím pomáhala Hana Maciuchová, která si zahrála její tetu Arinu.
Scéna Martina Chocholouška včetně kostýmů Sylvy Hanákové lahodí oku
V první půlce máme možnost nahlédnout do Agátina i Podkolatovova pokoje najednou. Bílý pokojík s všelijakými doplňky a staromládenecký pokoj Podkolatova podtrhují charaktery postav.
Ve druhé půlce vidíme horolezeckou stěnu se zrcadly, z nichž je jedno rozbité. Zrcadlo, které ze začátku hry Podkolatovovi upadlo, symbolizuje deset let smůly. Tato stěna nápaditě pomáhá Podkolatovovi k útěku před svatbou oknem vysoko nad zemí. Viktor Preiss je tedy i skvělým horolezcem.
Do příběhu hlavních hrdinů jsou zakomponováni zpěváci Renáta Vítová a Vladimír Müller, kteří ruskými písněmi inscenaci skvěle dobarvují. Spoluúčinkují roztomilé holčičky ze sborového studia Zvoneček (sbormistryně Jarmila Novenková).
Na klavíry, které ladí se scénou, je doprovází M. Pilná a J. Steinsdörfer. Jednoduché tóny nás provází celým příběhem a spolu s písněmi vytvářejí výborné předěly. Celkový pohled na scénu spojený s hudbou Petra Hromádky dodává inscenaci báječně ruskou atmosféru.
Ladí neladí
Snad kdybych cítila více energie z některých herců a neměla pocit, že představení pomáhají kulisy s hudbou a Morávkův – Gogolův humor, mohla bych s jistotou napsat: Jde o povedené divadelní dílo. Ale protože jsem do poslední řady slyšela nápovědu a ne všechny postavy byly správně „uchopené“, můžu jen napsat, že Morávek s Gogolem a Preissem nezklamali.
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1. 4. 1809 – 4. 3. 1852)
Významný ruský prozaik a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol pocházel z Ukrajiny, z rodiny statkáře a své literární nadání zdědil po svém otci, který měl kulturní zájmy a psal komedie. Gogol, který vystudoval gymnázium, působil jako úředník v Petrohradě. Jeho osobním velkým literárním vzorem byl Puškin.
Gogol slavil první úspěchy, když svým nadáním zachytil to, co prožil a o čem slýchával ve svém rodném kraji. Od roku 1831 začal psát své osobité prózy. Spojením grotesknosti a ironičnosti s osudovou tragikou hrdinů povídek navázal Gogol na Puškina a ovlivnil Dostojevského. Odsuzoval společnost složenou z chladných, malicherných, všedních povah - jeho ideálem byla mravně dokonalá společnost. Měl velké literární plány, pracoval na dějinách Ukrajiny, začal také psát komedii Ženichové, ze které po devíti letech vznikla „naprosto neuvěřitelná událost“ - Ženitba.
Ženitbu dokončil Gogol jako sedmadvacetiletý v první verzi již v roce 1836, ale svého dokončení se hra dočkala teprve o šest let později v Římě. Světovou premiéru měla Ženitba v Alexandrijském divadle v Petrohradě 9. 12. 1842. Byl jí přítomen i car, který ovšem ještě v průběhu představení odešel i s carevnou z hlediště. Z dnešního pohledu paradoxně se hra nelíbila ani hercům a tehdejší dvorní kruhy ji odmítaly jako hrubou frašku, a tak byla hra rychle stažena z repertoáru. Podstatně slavnější premiéru si pak Gogol se svou Ženitbou užil o necelé dva měsíce později 5. 2. 1848 v Malém divadle v Moskvě. V Divadle na Vinohradech se Ženitba naposledy hrála v roce 1909.
Naprosto neuvěřitelná událost: Ženitba - Divadlo na Vinohradech, premiéra: 5. 3. 2010
