Čas v Číně zrychlil natolik, že jediná generace zažila životní podmínky středověku, běsnění komunistické revoluce, ekonomické reformy i divoký kapitalismus. Jak čteme v Jü Chuaově románu Bratři, takové zrychlení času má své tragické i komické rysy. Těch prvních je daleko víc.
Recenze: Z románů, jako jsou Bratři, si můžeme učinit představu o Číně
Číňané jsou národem čumilů, drben a zevlounů, kteří se srotí, jakmile se něco děje. Tato vlastnost některé jejich krajany odpuzuje coby jednání pasivního, beztvarého, tupého stáda. Ovšem po dočtení sedmisetstránkového románu o bratřích Plešounovi Li a Sung Kangovi lze z pohledu tuzemského čtenáře konstatovat, že vlastnost, která může některé Číňany iritovat, nese v literatuře pozoruhodné ovoce.
Snad jedině v kultuře zevlování, přihlížení a kibicování se mohl zrodit takový vypravěčský apetit, chrlící jeden dějový zvrat za druhým, příběh překonávající dlouhá desetiletí, aniž by si vypravěč vypomáhal teoretizováním, generalizacemi nebo psychologickou drobnokresbou. Jednoduše proto, že existuje obecenstvo zvyklé trpělivě naslouchat a nechat se vyprávěním strhnout. A jedině o lidech, kteří prožili ono drastické zrychlení času, se takový příběh dá vyprávět, respektive chrlit.
Jü Chua začíná své vyprávění o nevlastních bratrech politováníhodným incidentem při šmírování dámských zadnic na obecních latrínách. Na tragikomickém počátku velkého vyprávění stojí zaostalý svět a silná erotická touha, jejíž aktéři se kvůli tehdejší neexistenci kanalizace a splachovacích záchodů brodí doslova po ramena ve výkalech. Pro Jü Chuaův vypravěčský styl je typické, že se k úvodnímu leitmotivu, lidské situaci plné touhy a zároveň exkrementů, průběžně – někdy rozpustile a jindy něžně – vrací, aniž by se tím čtenáře snažil vulgárně bavit.
Milan Kundera kdysi psal o kýči jako o „absolutním popření hovna“, Jü Chuaovo vyprávění o lidskosti, z níž nejsou vyňaty žádné atributy, ilustruje, co český romanopisec literaturou prostou kýče nejspíš myslel. Čtenáře Bratrů nenapadne dojímat se nad člověkem jako takovým ani nad Číňany, kteří si během jediné generace polepšili od obecních latrín k pozlaceným prkýnkům na záchodech potentátů a miliardářů. Četbu provází spíše svíravý pocit nad mrzačenými, zmařenými životy v době kulturní revoluce a nad hodnotou lidského života ve světě proměněném revolucí konzumní.
Velcí spisovatelé, k nimž lze Jü Chuu bezpochyby počítat, navíc dovedou partikulární lidskou situaci nasvítit tak, abychom pochopili, že se týká i nás, že je součástí lidského údělu, jakkoliv si ti Evropané, kteří ctí svobodu, chtějí dnešní Čínu coby mocenský systém držet pokud možno co nejdále od těla.
Celou recenzi Petra Viziny si můžete přečíst na webu ArtZóna, kulturním speciálu České televize.