… a tak vám trochu pomůžeme! Protože jsme výtvarná rubrika, vynecháme letošní úspěch piv Litovel, Holba, Svijany, Černá Hora v historických londýnských hospodách (hurá, konečně), ohromující nadšení nad tancekálem Tape Dogs, kde skupina šesti mladých tanečníků tančí nejen na různých druzích dřevěných podlah, ale vybubnovává svými cvočky na stepařských botách strhující rytmus i na kovu, skle, v mouce, ve vodě, a dokonce zatančí nad vašimi hlavami, nebudeme komentovat ani návštěvy nejlepšího světového jazzklubu Ronnie Scotts, kde se megahvězdy doslova mačkají, ale…
…připomeneme vám letní výstavy v galerii Tate Modern. Jen pro klid duše uvedu, že za prvních necelých deset let od otevření tohoto hyperchrámu světového moderního umění jej navštívilo 42 milionů lidí (!), a díkybohu n a d š e n ý c h. I toto léto předkládá nové uspořádaní stálé sbírky, z níž bych připomenul nabitou expozici surrealismu, řadu děl Francise Bacona a Pabla Picassa, stále vzrušujícího Josepha Beuyse i další desítky tvůrců, kteří zde mají celé expozice (Roy Lichtenstein, Robert Frank, Bridget Riley, Bruce Davidson, Marcel Duchamp, Mona Hatoum, Richard Serra, Kazmír Malevič, Marisa Merz, Magdalena Abakanowicz, Peter Fischli, Anish Kapoor, Gerhard Richter, Cy Twombly… a stovky dalších). Pro nás jsou však opravdu přitažlivé i dvě expozice, za které se musí platit (všechna ostatní výstavní patra jsou z d a r m a).
Exposed (do 3. 10.) nás vtáhne do říše voyerismu, sledování a snímání. Připravili ji kurátoři Tate Modern a Muzea moderního umění v San Franciscu, Sandra S. Phillips, Rudolf Frieling, Simon Baker a Katy Wan. Všeobecně známá témata sledování a, dá se říci opravdu šmírování, přičemž řadu děl známe i z pražských výstav například Nan Golding, velké série Andy Warhola i Roberta Mapplethorpea, vzdouvající se sukně Marilyn Monroe, skrývající se Greta Garbo, jsou doplněna hlouběji kapitolami násilí, politickými dramaty i klasickými historickými dokumenty, přinášejícími pohled na nejrůznější tématem dotčená prostředí.
A tak si připomeneme mistrovská díla Henri-Cartiera Bressona, Bena Shahna, Lee Friedlandera nebo Roberta Franka. Určitě nás potěší zařazení Miroslava Tichého, jehož amatérské portréty z jihomoravských koupališť visí vedle naleštěných provokujících děl Helmuta Newtona. Když svoji výpověď zjednoduším – celá výstava, prezentovaná ve 14 velkých sálech, vlastně dokumentuje dějiny moderní fotografie, představené jiným, tentokrát atraktivním a chvílemi i vzrušujícím klíčem. Všichni, kdo mají sklon k fotografování, by v letošním horkém Londýně tuto výstavu neměli vynechat.
Lahůdkou, na stejném patře a dokonce v 16 sálech, je pro nás určitě vtahující exhibice multikulturního inovátora, který ještě v Čechách nebyl ve větším rozsahu představen, Francise Alÿse (do 5. 9.). Tento původně belgický architekt (narozen 1959) nastartoval své vzrušující video-výpovědi zejména po svém přesunu do Mexico City, které v něm odšpuntovalo zřídlo nových pohledů a energií. Jeho dnes již klasická díla posunula produkt videoartu či vizuálních koncepcí o několik pater dále a otevřela dveře jejich političnosti a osobní odvaze.
Takové mapování hranice v Gaze zelenou barvou, procházka po Mexico City s odjištěnou pistolí v ruce, takřka sci-fi se stěhovanou písečnou dunou, posetou zárodky jakési mexické odnože chudinské favely, či procházka tornádem, to jsou zážitky, na které se vydržíme dívat celé hodiny. Hra s couvajícími auty či striptýz propojený s úžasným výkonem operní divy a na závěr série nádherných malovaných miniatur – to vše vám představí autora letošního léta. A protože trendy udává Londýn, bude to i autor léta vašeho.
Jen poznámka – klimatizace v Tate Modern nic moc.
