Recenze: Vdovy dělají vloupačku po svém. Steve McQueen natočil heist thriller s artovými prvky

Na začátku filmu Vdovy sledujeme partu gangsterů při nepovedené akci. Zvrhne se v honičku s policajty a končí explozí gangsterské dodávky. Mrtví mužové ovšem jen vyklidí pole pro své manželky, které se pustí do vlastní loupežné akce – a spoustu věcí si dělají po svém.

Obdobná charakteristika se dá říct o celém filmu. V jádru klasický „heist“ thriller o loupežné akci, ale i ten si spoustu věcí dělá po svém. Někteří kritici to sice považují za nedostatek, každopádně jde o výsledek vědomého rozhodnutí tvůrců.

Vdovy především nejsou „jen“ ženskou variací na klasický „mužský“ filmový žánr a nejedná se „jen“ o něco jako nové Ghostbusters nebo Debbie a její parťačky; za Vdovami stojí dvojice velmi odlišných osobností, které za sebou mají vyhraněnou a úctyhodnou uměleckou dráhu. Na scénáři spolupracovala spisovatelka Gillian Flynnová proslulá románovými thrillery Ostré předměty, Temné kouty a Zmizelá. Režisérem je Steve McQueen, autor minimalistických artových snímků Hlad a Stud či oscarového dramatu 12 let v řetězech

V této sestavě nepřekvapí, že adaptace stejnojmenného britského televizního seriálu z osmdesátých let nebude variací na Dannyho parťáky. Ve srovnání s nimi působí Vdovy více tlumeně a rozbíhavě.

Snímek o čtyřech truchlících ženách, jež v sobě hledají odvahu ke zvládnutí stejného zločinu, jaké s cynickou samozřejmostí páchali jejich manželé, nevykazuje lehkost klasických heist filmů. McQueen a Flynn současně natáčeli kriminální thriller, intimní drama o ženách stavějících se na vlastní nohy a politické drama o dvou kandidátech na městského radního, z nichž ani jeden nemá čistý štít.

Z hlediska samotného vyprávění je komplikovaná dějová stavba místy překotná. Postavy jako kandidující zločinecký boss Jamal Manning a jeho sadistický bratr Jatemme mohou divákovi připadat jako „nevyužité“ a celý politický konflikt nahrubo nahozený.

Komplikovaný děj je navíc na některých místech silně zkratkovitý. Spoustu důležitých okolností ohledně děje se navíc nedozvíme, některé motivace postav jsou klišovitě přímočaré či naopak totálně nejasné (obojí svým způsobem platí pro řidiče hlavní hrdinky Veroniky). Z dramaturgického hlediska Vdovy působí jako neuspořádaná divočina košatící do nepatřičné epické šíře.

Celou recenzi Antonína Tesaře si můžete přečíst na webu ArtZóna, kulturním speciálu České televize.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Od Draculy po lidové příšery. Pestrost hororu ukazuje nová kniha

Upíři, ďáblové, mrtvoly, krev, ale třeba i ekologie mohou být ústředními tématy hororových děl. Rozmanitost a významné autory tohoto literárního a filmového žánru rozebírá publicista Antonín Tesař v nové knize V domě je příšera. Strach je podle něj pro horor důležitý, ale ne nutně nezbytný. „Může reagovat na aktuální dění,“ poznamenává dramaturg Festivalu otrlého diváka Jiří Flígl.
před 6 hhodinami

Iniciativa chce v Kladně kulturní autonomii, primátor se ohradil vůči kampani

Iniciativa podporující kladenské Divadlo Lampion chce kulturní autonomii. Její zástupci vystoupili na zastupitelstvu. Reagují na nedávnou kauzu spojenou s představením MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž vedení města na necelé dva dny pozastavilo přípravu představení. Primátor Milan Volf (Volba pro Kladno) se ohradil vůči kampani a odmítl tvrzení, že město nepodporuje kladenská divadla. Uvedl, že si váží umělecké tvorby a rozmanitosti, ale zároveň pro něj není umělecká svoboda synonymem pro neodpovědnost nebo zjevnou ignoraci pravidel.
před 11 hhodinami

Vltavská filharmonie i s okolními investicemi má stát 16,5 miliardy

Plánovaná stavba Vltavské filharmonie u stanice metra C Vltavská i se souvisejícími úpravami okolí vyjde Prahu podle aktuálních odhadů na 16,53 miliardy korun bez DPH. Vyplývá to z dokumentu, kterým městští radní schválili založení příslušných investičních akcí. Odsouhlasili také vznik nadačního fondu pro výběr příspěvků na samotnou stavbu filharmonie, která má vyjít na 11,65 miliardy korun. Její budování by podle harmonogramu mělo začít v roce 2027 a skončit o pět let později.
včeraAktualizovánopřed 12 hhodinami

Cenu divadelní kritiky získala inscenace Wernisch

Inscenací roku 2024 je podle Cen divadelní kritiky představení Wernisch v režii Jana Nebeského. Uvedlo ho Národní divadlo ve spolupráci s divadelním spolkem JEDL na Nové scéně. Nejlepší ženský herecký výkon předvedla Denisa Barešová v Paní Bovaryové, v mužské kategorii cenu převzal Mark Kristián Hochman za představení Vojcek_jednorozměrný člověk. Divadlem roku se stalo ostravské Divadlo Petra Bezruče.
16. 3. 2025

Uměleckou svobodu divadla v Kladně podpořil happening

Shromáždění na kladenském náměstí Starosty Pavla podpořilo uměleckou svobodu Divadla Lampion. Akce souvisela s kauzou spojenou s inscenací MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž na necelé dva dny vedení města pozastavilo přípravu představení. Po skončení happeningu se asi dvacet účastníků přesunulo k historické radnici a někteří se na ni podle policie snažili vylézt. Organizátoři to popírají.
15. 3. 2025Aktualizováno15. 3. 2025

Herečka Jana Plodková zažije se skupinou studentů stav beztíže

Herečka Jana Plodková se chystá na výcvik v rámci projektu Česká cesta do vesmíru. Společně s dvacítkou vybraných studentů si vyzkouší parabolický let, kde bude vystavena stavu beztíže. S rolí kapitánky, která se připravuje na vesmírnou misi, má už zkušenosti ze satirického seriálu Kosmo.
15. 3. 2025

Cena literární kritiky Magnesii Liteře nekonkuruje, doplňuje ji, míní šéfka spolku

Česká knižní scéna má novou odbornou anketu. Tento týden se konal první ročník předávání Ceny literární kritiky, která se tak zařadila vedle tradičních ocenění Magnesia Litera. O jejich rivalitě v Událostech, komentářích diskutovali předsedové spolků a publicisté Blanka Činátlová a Pavel Mandys. Podle nich je prestižní Magnesia Litera nenahraditelná a Cena literární kritiky ji tak pouze doplňuje. Rozdíl vidí i v tom, že novinka cílí na menší okruh čtenářů.
15. 3. 2025

Vztahem komunistického režimu a kuchyně se zabývají dvě nové knihy

Vlivu komunistického režimu na české kuchyně se věnují dvě nové knihy. Historik Martin Franc popsal stravování od druhé světové války do konce šedesátých let. Tehdejší režim měl podle něho vždycky vůli prosadit co nejvíc masa. Problém ale byl, že ho nedokázal zabezpečit tolik, aby uspokojil stále rostoucí poptávku. Bohemistka Lenka Pořízková se zase zabývala kuchařskými příručkami. V padesátých letech podle ní nesloužily pouze k propagaci potravin, ale často i průmyslových výrobků jako mixérů nebo kuchyňských robotů.
15. 3. 2025
Načítání...