Na začátku filmu Vdovy sledujeme partu gangsterů při nepovedené akci. Zvrhne se v honičku s policajty a končí explozí gangsterské dodávky. Mrtví mužové ovšem jen vyklidí pole pro své manželky, které se pustí do vlastní loupežné akce – a spoustu věcí si dělají po svém.
Obdobná charakteristika se dá říct o celém filmu. V jádru klasický „heist“ thriller o loupežné akci, ale i ten si spoustu věcí dělá po svém. Někteří kritici to sice považují za nedostatek, každopádně jde o výsledek vědomého rozhodnutí tvůrců.
Vdovy především nejsou „jen“ ženskou variací na klasický „mužský“ filmový žánr a nejedná se „jen“ o něco jako nové Ghostbusters nebo Debbie a její parťačky; za Vdovami stojí dvojice velmi odlišných osobností, které za sebou mají vyhraněnou a úctyhodnou uměleckou dráhu. Na scénáři spolupracovala spisovatelka Gillian Flynnová proslulá románovými thrillery Ostré předměty, Temné kouty a Zmizelá. Režisérem je Steve McQueen, autor minimalistických artových snímků Hlad a Stud či oscarového dramatu 12 let v řetězech.
V této sestavě nepřekvapí, že adaptace stejnojmenného britského televizního seriálu z osmdesátých let nebude variací na Dannyho parťáky. Ve srovnání s nimi působí Vdovy více tlumeně a rozbíhavě.
Snímek o čtyřech truchlících ženách, jež v sobě hledají odvahu ke zvládnutí stejného zločinu, jaké s cynickou samozřejmostí páchali jejich manželé, nevykazuje lehkost klasických heist filmů. McQueen a Flynn současně natáčeli kriminální thriller, intimní drama o ženách stavějících se na vlastní nohy a politické drama o dvou kandidátech na městského radního, z nichž ani jeden nemá čistý štít.
Z hlediska samotného vyprávění je komplikovaná dějová stavba místy překotná. Postavy jako kandidující zločinecký boss Jamal Manning a jeho sadistický bratr Jatemme mohou divákovi připadat jako „nevyužité“ a celý politický konflikt nahrubo nahozený.
Komplikovaný děj je navíc na některých místech silně zkratkovitý. Spoustu důležitých okolností ohledně děje se navíc nedozvíme, některé motivace postav jsou klišovitě přímočaré či naopak totálně nejasné (obojí svým způsobem platí pro řidiče hlavní hrdinky Veroniky). Z dramaturgického hlediska Vdovy působí jako neuspořádaná divočina košatící do nepatřičné epické šíře.
Celou recenzi Antonína Tesaře si můžete přečíst na webu ArtZóna, kulturním speciálu České televize.
