Divadelní představení o tom, jak jsme skvělí, se jmenuje Úl a vzniklo v koprodukci A studia Rubín a Nové scény Národního divadla v Praze. Poprvé bylo veřejnosti představeno 1. listopadu na Nové scéně jako součást změny dramaturgie tohoto specifického jevištního prostoru. Textovou předlohu Úlu napsal umělecký šéf divadla Rubín Petr Kolečko, režie se ujal Thomas Zielinski, hudbou a projekcemi hru obohatil Ivan Acher, kostýmy navrhla Vladimíra Fomínová. Projekt se vyvíjel do jisté míry experimentálně, nyní se na Nové scéně zvolna zabydluje.
"Textová předloha Úlu vznikala v létě, kdy jsme se s režisérem Thomasem Zielinským bavili o konceptu celé inscenace. Nejdříve jsem napsal první verzi textu, Thomas z ní potom vyvodil něco jako scénář inscenace a tomu jsem text přizpůsobil. S tím, že jsme se domluvili, co bude zpívané a co mluvené. Do celkové jevištní realizace jsem už Thomasovi příliš nemluvil. To zásadně nedělám, protože právě ono druhé oko náhledu na můj text je to, co mě na divadle nejvíc baví," uvedl autor hry Petr Kolečko krátce po premiéře.
Blankvers naší doby
Svébytný text hry, mimochodem vtipný novodobý blankvers, originalitou převyšuje scénické pojetí příběhu Chlapce (herecký „držák“ inscenace Ondřej Pavelka), který se setkává s Bordelmamá/Gaiou (Eva Salzmannová nebo Alena Štréblová), Prostitutkou (Anita Krausová), Rosničkou (Jana Stryková), Pekařem (Lukáš Příkazký nebo Petr Lněnička) či Výletníky (Leoš Noha nebo Jiří Ployhar, Tomáš Kobr). Kompozici provází idea obyčejného dne a každodenní profesní dřiny a několik dalších motivů: láska za úplatu, potopa, politika, lakros a rekreace, totiž výlety k Máchovu jezeru.
Tvar představení je obrazový, asociativní, téma našich schopností a pracovní rutiny vyjadřují expresivní i parodické formy, podobně jako je tomu u loni premiérovaných muzikálových Pornohvězd. „Celá inscenace je pojata s velkým divadelním gestem, jaké si velké divadlo zaslouží,“ tvrdí tvůrci. Úl je podle svého autora jevištní básní nebo činoherní operou. A studio Rubín poprvé přeneslo své zkušenosti z autorské práce v komorním prostoru na velkou scénu. Ta ale zůstává (i po obsazení hry početnými pohlednými sboristkami) Úlu velká, respektive mu přesně nepadne.
Jako včelka v úlu
Zatímco Úl funguje, jeden Chlapec není spokojený. „Šup do vody a věnujme se hrám!“ Filozofie Výletníků v koupacích čepicích a plavkách láká, ale Chlapec je přemýšlivý, nepodléhá propagandistickým oslavám. Bordelmamá je včelí královnou a med? Ten na Nové scéně dokonce svítí! Bordel je základ systému, pohádkové motivy nás vracejí dětství, nafukovací panny s otevřenými ústy každého neuspokojí… Záchrana? „Tak dneska ještě honem na Mácháč!“
Díky oslavné písni víme, že děláme všechno nejlíp, Rosnička si v televizi vydělá víc než jako herečka v divadle, nakonec zkusí i reklamu. Pekař je natolik spojen se svou prací, že do mouky hojivě zasouvá i svůj úd, zraněný Prostitutkou. Chlapec se stává hrdinou, který nosí povodňovou vodu v kbelících. Sbor černožlutých včelek v pruhovaných podkolenkách vizuálně připomíná zlatou éru Semaforu. Vážno se mísí s komičnem, improvizace s rytmizací textu. Hrdina se žene za královnou, která mu uniká.
Kdysi jsem chodila do Rubínu na původní A studio, kde byli Ondřej Pavelka s Evou Salzmannovou vůdčími osobnostmi, v Úlu jsou průvodci mladých a vytvářejí tak určitou spojnici s tradicí malostranského magického studiového prostoru. Eva Salzmannová nese v úloze včelí královny důležité poselství celého společenství: „Když rozdá med včelí královna, tak medem potom je jí úl.“
Na Nové scéně se Úl hraje 7. a 20. prosince.
