Beránek nejen vytvořil sochařská díla, která dnes v Praze prostě k vidění nejsou, ale potvrdil i jednoznačně svoji mnohaletou orientaci a směřování k připomínání a zdůrazňování všudypřítomné erotiky, sexu, touhy. Ti mladší by mohli snad přidat i lásku, i když o lásce v architektuře a sochařině neradno mluvit. Mladá galerie si výběrem autora nastavila laťku opravdu vysoko. Nebezpečně. A protože výstava potrvá jen deset dní, využijte pár dní volna a oddejte se sexu na Albertově. Slibuji, že to jste ještě určitě nedělali.
Pozorní sledovači pražského výtvarného světa poznávali v poslední době Štěpána Beránka spíše jako nositele inspirace a zajímavých tvarů v architektonických realizacích studia IO Luky Križka (restaurace Kozlovna, ovocný bar Vodičkova, velké prostory společnosti Vodafone na Vinohradské třídě) či u dalších návrhů nebo realizací (hotel Yasmin).
Takřka jakoby nezvladatelná exprese Beránkova, inspirovaná zjevně až erotickým charakterem, zcela uvolněných barokizujících a materiálově neomezovaných tvarů, je jeho silnou stránkou, v českém tvůrčím prostředí tohoto typu ojedinělou. Přestože v citovaných příkladech šlo vždy o přímý architektonický návrh anebo jeho zdobící součást, jedno byla zcela samozřejmé a jasné – vidíme práce brilantního sochaře. Však také zejména jeho vlivem byly realizované interiéry nebo součásti architektonických realizací a staveb vždy naprosto originální.
Výstava Kontakt je velmi intimní prezentací, co se týče počtu vystavených děl. Interiér výstavní síně je složitý, jedná se v podstatě o decentní schodiště a jeho okolí (autor recenze sám mnoho let pracoval s podobným prostředím, takže ví, o čem hovoří), místo, kde se těžko představuje jakékoliv konzervativnější dílo zejména konzervativnímu návštěvníkovi. Zde však autor i instalátoři velmi vtipně z určitého problému vytěžili maximum. V podstatě museli, nic jiného nezbývalo. Ale všechna tři zde představená díla mají nejen dostatečný prostor a navzájem se doplňují, ale jejich umístění jako jediné možné zdůrazňuje jejich neoddiskutovatelnou kvalitu.
Obří Kolibřík (samozřejmý nonsens) prostupuje oběma podlažími, aby je propojil se samozřejmostí a elegancí, potvrzující vyzkoušené kvality autora. Nabízí nejen svižnost a energii, vtahuje do děje, který byl vyložen v úvodu výstavy jako až sexuální symbol a druh poselství lásky. V podstatě asi ano, protože elegance předválečných pražských módních domů, jejichž halami protékaly luxusní látky, nabízené podobným způsobem, pracovaly právě s takovýmto podvědomým přijímáním oné aranžérské exprese.
Kolibřík připomíná také přebujelou přírodu geniálního filmového díla Avatar, jeho materiálová přitažlivost nutí k fyzickému kontaktu. Přijmeme-li interpretaci kolibřích tanečků a trhaného letu jako tanců lásky, můžeme podlehnout opět typickému Beránkovskému sexuálnímu podtextu.
Jestli u Kolibříka můžeme lehce přemítat o vhodné interpretaci, další díla však už podobný prostor nenechávají. Jsou to jednoznačně exkluzivní objekty s výrazným erotickým poselstvím, a to díky kombinaci materiálu, tvarovým pojetím, volbou barev, viděním a expresivní prezentací. Divák by si měl Noc i Torzo patřičně vychutnat, pokud možno v intimním osamění. Oblasti touhy totiž významné soustředění potřebují.
kde: Galerie (a, Na Slupi 17, Praha 2 (tram 18 a 24 , zastávka Albertov); kdy: 30. 12. 2009, otevřeno ve všední dny 10:00–23:00, o víkendu 14:00–23:00.
- Štěpán Beránek: Kolibřík (návrh grafického motivu) zdroj: www.stepanberanek.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1319/131829.jpg
- Štěpán Beránek: Okamžiky 2007 (diplomová práce) zdroj: www.stepanberanek.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1319/131827.jpg
- Štěpán Beránek: Najdeš ji uvnitř zdroj: www.stepanberanek.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1319/131825.jpg
