Kouzla a čáry, nevyhnutelné katastrofy a nadpozemské bytosti. Nový román Salmana Rushdieho Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí tvoří soubor volných variací v narážce na spletitý tón orientální vyprávění. Není příliš děsivý, může být dokonce ideální četbou na dovolenou.
Recenze: Rushdieho apokalyptická vize zahalená kouřem bez ohně
Autor se zdaleka nebere natolik vážně, jak bychom očekávali, nepředstírá ani, že zná recept na současnou krizi – a navíc dokáže být i přiměřeně vtipný, místy i na vlastní účet. Přesto se tu mezi řádky vrací ještě jeden neodbytný tón – nového zániku Západu.
Tisíc a jedna noc – bez bolesti hlavy
Předpokladem k tomu, abyste mohli poslední knihu Salmana Rushdieho (*1947), britského autora indického původu, zvládnout bez bolesti hlavy, vyžaduje čtení bez předsudků.
Samotný autor – proslulý zejména svým kontroverzním dílem Satanské verše (1988, č. 1995), jež vyvolalo protesty a v roce 1989 také odsudek i nejvyšším vůdcem ájatolláhem Chomejním vydáním fatwy – si dokázal za ta léta vytvořit nejen řadu odpůrců, ale i tvrdošíjných zastánců.
Nenapsal román jediný a Děti půlnoci (1981, č. 1995), které získaly Bookerovo ocenění v řádu nejlepšího románu za čtyřicet let (tzv. Booker of Bookers), patří k mimořádným dílům. Dostat se z pasti předsudků, zapomenout na autora (a jeho osudy, jak je popsal v Josephu Antonovi, 2012) vyžaduje jediné: oddat se čisté imaginaci.
Kniha, jež má za východisko jednu filozofickou disputaci mezi dvěma filozofy: íbn Rušdem a al-Ghazálím a vyprávění na pozadí magičnosti Tisíce a jedné noci (zde je zdánlivý klíč k titulu knihy), je bravurním literárním cvičením na téma „zániku západní civilizace“. Rushdie míchá přiměřeně pravděpodobné aktuality teroristických atentátů s jevy nepřiměřeně nepravděpodobnými (nazývané „podivno“), jež se západnímu čtenáři vymykají z řádu logického a racionálního vysvětlení.
Literární variace, využívající častých proměn perspektivy je mu ale rozhodnou měrou dobrým východiskem pro zobrazení četných sebeklamů, v nichž se západní civilizace za poslední desetiletí ocitla.
Nadržená džinka zachraňuje svět
Skladba vyprávění je dána všudypřítomnou autorskou perzifláží. K filozofu íbn Rušdovi, prosazujícímu rozum proti víře, přichází kouzelná džinka Dunjá (v koránu džinky nejsou: „Stvořil jsem Džiny a Lidi, aby mne uctívali“: Korán, súra 51, verš 56), princezna vládnoucí bleskem. Mladá džinka založí s filozofem potomstvo a rod, Dunjázád. Džinka stvořená „z ohně bez kouře“ („A člověka z hlíny podobné hrnčířské stvořil / a džiny z plamene bezdýmného“: Korán, súra 55, verš 14- 15) má zvláštní schopnosti. Oproti pohádkám Tisíce a jedné noci, není Dunjá Šeherezádou, to on vypráví, zmožen její sexuální nadržeností.
Rushdie si zahrává volně s koránem, ale i s popisem odkazů, dílo tím činí přitažlivé, ironické, místy výbušné. Spisovatel přisoudil džince kvality, ale hlavně chopnost bojovat po osmi stech letech se zlými džiny. Proč to všechno? V zásadě jde o pokračování filozofického sporu mezi materialistou íbn Rušdem a al-Ghazálím, zastáncem platnosti víry nad rozumem. Džinka zahájí jakousi svatou válku proti zlým džinům. Na pomoc jí vyjde i její potomstvo.
Začíná válka, ne nepodobná děsivě apokalyptickým vizím, jimiž nás oblažuje katastrofická americká kinematografie od počátků. Ne, spisovatel Salman Rushdie nevyvolává „ducha terorismu“ – řečeno s filozofem Jeanem Baudrillardem. Teroristé jsou tu naopak, aby bylo jasno, ti zlí džinové ze své podstaty, ne Al-Káida ani Islámský stát. Místy se autorovi nedaří nebýt až příliš doslovný (učedníci ze země A. až příliš připomínají Tálibán), ale nezůstává jen u karikatury.
Poučení z toho plyne – nejen jedno. Rushdieho vize nakonec není vůbec apokalyptická, rozhodně ne ta knižní, je navíc napsaná lehkým perem. Co si z ní čtenář odnese v létě u vody, už bude záležet jen na něm. Zápas, jenž mezi sebou vedou džinové, může být ale i metaforou zápasu, který vede ve svém srdci každý z nás. Ať už s džiny, nebo třeba s anděly…
Salman Rushdie: Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí (Two Years Eight Months and Twenty-Eight Months). V překladu Barbory Punge Puchalské, vydalo nakladatelství Paseka, 2016.