Kdo dokáže odhalit zašifrované stopy a skryté symboly? Kdo prolomí tajemství temné záhady a pochopí, že Danteho Peklo není fikce, ale proroctví? Koho je třeba povolat, aby odvrátil globální katastrofu? Kdo se nebojí vydat po cestě, na jejímž konci je peklo, a hodit vidle do plánů geniálního zlosyna, který chce zlikvidovat lidstvo, aby mohlo být skrze nesmírnou bolest znovuzrozeno? Odpověď zní Robert Langdon, jenž znovu vstoupil do českých kin, aby odvrátil děsivé Inferno.
Robert Langdon je profesorem náboženské symbologie, přitahuje mysteriózní tajemství, stejně jako krásné a chytré dívky, které je s ním sdílejí, nosí tvídová saka (ale spokojí se i s vypůjčeným oblekem) a navzdory Hérakleitovi ve své filmové podobě vstupuje již potřetí do stejné řeky. Poprvé jsme se s ním na filmovém plátně seznámili v Šifře mistra Leonarda (2006), podruhé ho k nám přivedli Andělé a démoni (2009) a teď přichází spolu s apokalyptickým Infernem, jež se chystá sežehnout minimálně polovinu populace naší přelidněné planety, v duchu teze, že stádo musí být probráno, aby bylo ozdraveno.
Klasika stále stejně stejná
Zní to jako pěkná kravina, ale když je výše vašeho konta a IQ závratně nad běžným průměrem (tak, jako v případě miliardáře Bertranda Zobrista), můžete to dát. Nezadržitelný růst populace se vymyká kontrole, lidstvo se stává nemocí a Inferno je lékem. Pokud bude Zobristův virus vypuštěn do světa, polovina lidí na Zemi zemře. Když to neudělá, za nějakých sto let lidská rasa zanikne, protože svůj boj o přežití nezvládne. Umanutý Mesiáš Zobrist má v téhle věci jasno a je ochoten ji nejen zacálovat, ale i provést a položit za ni život (bude-li třeba), neboť ví, že má dost apoštolů (rozuměj zmanipulovaných poskoků), kteří dokončí jeho dílo za něj. A s lidstvem to vypadá bledě, protože Landgdon leží po nehodě v nemocnici, trpí amnézií a kolem něj krouží temné stíny, jež se ho chystají poslat do kytek.
Je za minutu dvanáct, ještě je čas zasáhnout. Ale lidstvo je už těsně před bránou, nad níž se klene osudový nápis: „Kdo vchází mnou, nechť naděje se zhostí!“ Ekranizace Brownových „langdonovských“ předloh není zatím kompletní (chybí Ztracený symbol) ani chronologická, ale zdá se, že se filmové „čtyřky“ dočkáme. Brownův styl a Howardovo režijní aranžmá jsou ovšem konstanty, které spíš než dojem stability vzbuzují pocit resetovaného déjà vu. A to platí i o filmovém Infernu, jímž thrillerová sága profesora Langdona pokračuje. Smrtící viry jsou obehranou písní, ale když do ní zakomponujete účelově sestavený mix vědy, náboženství, umění, architektury, historie, kódů, šifer, konstrukcí, vizí a symbolů, vznikne klasická „brownovka“, která je ovšem stále stejně stejná. Stále zápolí s logikou a pomáhá si náhodou, stále ztrácí ve filmovém přepisu mysteriózní auru a napětí literárního originálu a i když tentokrát tlačí oscarový Ron Howard (Čistá duše) více na tempo, moc vás nerozparádí.
Hybrid mezi Herculem Poirotem a Indiana Jonesem
Do značné míry stejný je realizační tým: Howard odvádí poctivou filmařinu, podloženou slušným rozpočtem, Salvatore Totino za kamerou, v úvodu až nepříjemně neurotickou, Hans Zimmer, podepsaný pod atmosférickým soundtrackem, a spolehlivý Tom Hanks, který rozhodně není klasickým akčním hrdinou jako Jason Bourne nebo Ethan Hunt. Spíše může připomínat hybrid mezi Herculem Poirotem a Indiana Jonesem (který má trochu jinou akademickou aprobaci a lépe pracuje s bičem).
Podobně jako u Jamese Bonda se střídají dívky po Langdonově boku. Své si už odehrály Audrey Tautouová i Ayelet Zurerová, které v Infernu vystřídala britská kočka Felicity Jonesová. Uplatnila se dánská hvězda Sidse Babett Knudsenová, nepřehlédnutelný, a to nejen díky fyzickým parametrům, je Omar Sy a i na menší ploše zaujme profesionální likvidátor problémů Irrfan Khan. Jen ústřední záporák Ben Foster matně vysmahne a to je problém, protože tu chybí někdo, kdo přitvrdí muziku a nakopne akci.
Inferno není žádné veledílo, ale těm, kteří vědí, do čeho jdou, dá zhruba to, co čekají. Komu nevadí, že je to překombinované a apokalypticky vyšumělé, ten si tenhle úprk ve stylu „běž, hledej a najdi“ může (s dočasně vypnutým mozkem) docela užít. I když, jak říká Langdon, všechno je nějak rozmazané. Klíčem k Peklu je sice Dante, ale klíč k výmluvnému zfilmování Dana Browna stále ještě nebyl nalezen.
