Recenze: Pohřeb až zítra řízne. A zanechá jizvu poznání, že něco se pohřbít nedá

Pohřeb babičky je sice zítra, ale pokus o to, pohřbít vše špatné, může nastat už dnes. Aspoň to si myslí matka rodiny, která v předvečer posledního rozloučení se svou vlastní maminkou pozve ke společenému stolu ostatní příslušníky rodiny, aby se urovnalo vše, co minulost přinesla. V nové divadelní hře Natálie Kocábové Pohřeb až zítra uváděné ve Švandově divadle je ale babička ve skutečnosti nakonec ta poslední, o kterou tady jde.

V útulné rodinné vile se v předvečer pohřbu babičky schází všichni, kteří jí byli blízcí za živa. Plán je jasný, povečeřet a zavzpomínat na blízkého člověka. Jenže místo toho nastává výbušný večer protkaný emocemi jednotlivých postav, protože ty mají nejen své trable, názory na rodinu i aktuální politiku, ale taky silnou potřebu řešit své křivdy, bolesti a touhy, které nedokáží už po letech umlčet.

Jako cukr a bič působí nejprve komické situace ze vzájemného obviňování, spleti názorů a přístupů i k řešení politických otázek, které záhy nabírají na dramatičnosti. To zejména v momentě, kdy se autorka hry dotýká aktuálních témat, jako je uprchlická krize, a nutí se tak zamyslet nad globálním děním a rozdílnosti ve vnímání uprchlíků v očích jednotlivců.

Ve stejný moment do toho ale zcela přirozeně probublávají na povrch vlastní životy a vztahy postav, ve kterých se postupně najde téměř každý. Rozvod nebo rozchod přece řeší kdekdo. Složitou bolest tohoto aktu se ale autorce velmi upřímně podařilo vtělit do jediné jednoduché věty pronesené postavou otce, který říká, že přežít rozvod je mnohdy těžší než vychovat vlastní děti.

Nahrávám video
Reportáž: Pohřeb až zítra ve Švandově divadle
Zdroj: ČT24

Výkony jednotlivých postav jen dokreslují přirozenost celé hry, že nad skutečností příběhu se nikdo ani nezamýšlí. Matka (Bohdana Pavlíková), její bývalý manžel (Robert Jašków), obě dospělé dcery Andy (Natálie Řehořová) a Tess (Beáta Kaňoková), teenager Miki (Cyril Dobrý nebo Adam Ernest), který ve vile stále bydlí, a matčin nový přítel Jiří (Luboš Veselý) – ti všichni ve společné rodinné disharmonii výborně herecky ladí.

„Potvrdilo se mi, že nejsilnější věci jsou, když se v nich zrcadlí zkušenosti autora. Jen opravdoví mistři dokážou psát o něčem, co nezažili. Divák totiž vycítí, že to je autentické,“ prohlásila Natálie Kocábová. A nejde jí než dát za pravdu. Z téhle hry totiž člověka mrazí a zároveň cítí i naději, že ne vše je úplně ztracené. Příběh samotný je sice vymyšlený, ale rozpoložení jednotlivých postav a vztahů odpovídá tomu, co autorka zažila.

Hru napsala přímo pro Švandovo divadlo potom, co jí před dvěma lety jeho ředitel a režisér Daniel Hrbek vyzval a pomohl jí vytvořit to nejlepší z několika možných textů.

Napsala jsem hru o něčem, co mě stresovalo - o ztrátě pocitu domova. A také o rozvodu, který je v ní všudypřítomný, a přesto jakoby nepodstatný. Mně ale připadá, že právě rozvody udělaly ve společnosti větší binec než obě světové války dohromady.
Natálie Kocábová
autorka hry Pohřeb až zítra

Rituální taneček se snaží obrousit ostré rohy

Podle dramaturgyně Martiny Kinské je znát, že hru napsala autorka s citem pro tragikomické situace. „Dokáže v životě odpozorovat řadu výrazných a výmluvných detailů,“ okomentovala hru. Podle ní předkládá zajímavý pohled na možnost i nemožnost komunikace, což nemusí vždy nutně souviset s tím, jak jsou si lidé blízcí.

Pohřeb až zítra
Zdroj: Alena Hrbková/Švandovo divadlo

A detaily jsou ve hře podány skutečně mistrovsky. Autorka je citlivě začleňuje do celku, kde nenásilně, ale přitom s určitou krutostí uhodí na správnou strunu a zanechají v mysli jizvy. Stejně hluboké, jako když si jedna z postav sester ve hře způsobuje řezné rány po těle, jakoby mohly utišit její bolest z rozvodu. Nebo když se ta druhá ocitá v situaci, kdy chce skočit z okna a její bratr si to chce natočit na mobil a sdílet na sítích. Bez ohledu na to, jak citlivá je celá situace. 

Ale pak je tady ještě matka, která je občas hysterická, ale jinak se snaží rodinu stmelit dohromady. Nebo pasáže, kdy autorka záměrně některé životní situace odlehčuje a dává jim punc přirozenosti. Jako třeba otec s tou nejvážnější tváří oznamuje svůj „životní počin“, že připravil pro rodinu něco zcela zásadního, co dával dohromady celá léta: album fotek.

Postavám tak nelze zároveň upřít ani snahu dospět nakonec k vzájemnému porozumění a smíření, které se line hrou a neodbytně klepe na dveře. Jako když si otec rodiny vzpomene, že když se potřeboval překonat nějaký problém, tančil se řecký tanec na motiv filmu Řek Zorba. A tak i on vyzývá nového partnera své bývalé ženy, aby si s ním zatančil. A vlastně se i spřátelil.

Natálie Kocábová se narodila 16. května 1984 v Praze do umělecko-politické rodiny a má americké, skotské a slovanské předky. Její maminkou je americká tanečnice a textařka Marsha Kocábová-Crews, otcem zpěvák, hudebník a politik Michael Kocáb. Natálie má dva mladší sourozence – sestra Jessika je psycholožka, bratr Michael se věnuje hudbě a filmu.

Na FAMU vystudovala obor scenáristika a dramaturgie. Nyní má na svém kontě osm vydaných knih a tři divadelní hry.

Pokud máte rádi humor a dialogy připomínající momenty z komedií Woodyho Allena, což je to, co na textech autorky oceňuje sám režisér hry, další představení se koná 16. června ve Švandově divadle. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Sestra v akci má i v plzeňském muzikálu energie dost

Jako druhé v Česku uvádí plzeňské Divadlo J. K. Tyla muzikál Sestra v akci. V hlavní roli temperamentní zpěvačky, která převrátí poklidný klášterní život vzhůru nohama, se střídají členky muzikálového souboru Charlotte Režná a Eva Staškovičová. Příběh je známý z amerického filmu s herečkou Whoopi Goldbergovou.
před 6 hhodinami

Internet řeší, jestli má Jim Carrey „klon“

Organizátoři francouzských filmových cen César musí vysvětlovat, že Jim Carrey není „klon“. Spekulace o náhradníkovi se objevily záhy poté, co kanadsko-americký herec převzal v Paříži čestné ocenění. Jeho vzezření se přitom odlišovalo od jeho běžné image. Problém s falešným versus pravým Jimem Carreym se už před jedenácti lety řešil i na cenách Český lev.
před 7 hhodinami

Rijksmuseum „vrátilo“ Rembrandtovi obraz

Odborníci z amsterdamského Rijksmusea potvrdili pravost Rembrandtova obrazu. Malba s biblickým motivem byla napřed nizozemskému mistrovi připisována, před více než půlstoletím byla ale z jeho tvorby vyřazena.
před 12 hhodinami

Když se hmota stává průhlednou na výstavě antroposofistů

Galerie výtvarných umění v Chebu připravila výstavu Pražská antroposofická moderna 1907–1953. Samotná instalace stejně jako opulentní monografie jsou objevné. Ne že by nebyl dostatek informací o antroposofii jako takové, ovšem až tolik se neví o výtvarných projevech antroposofistů, a navíc v Praze. A to nejen o těch před válkou, ale i za nacistické okupace a po komunistickém převratu.
před 12 hhodinami

VideoHosté Událostí, komentářů probrali zahraniční vysílání Českého rozhlasu

Před devadesáti lety začalo zahraniční vysílání Českého rozhlasu. Výročí si Český rozhlas připomíná speciální výstavou v galerii Vinohradská 12 a také dokumentárním seriálem Praha volá svět. O budoucnosti zahraničního vysílání se však nyní diskutuje na politické úrovni. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) navrhuje snížení jeho rozpočtu téměř o čtvrtinu. V Událostech, komentářích moderovaných Terezou Řezníčkovou se tématu věnovali generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral a vedoucí německé redakce v Radio Prague International Till Janzer.
před 13 hhodinami

Divadlo v Dlouhé mluví o Vegetariánce

Na jevišti ožívá román jihokorejské spisovatelky Han Kang, před dvěma lety oceněné Nobelovou cenou. Inscenaci Vegetariánka o vzpouře proti konvencím připravilo pražské Divadlo v Dlouhé.
2. 3. 2026

Tata Bojs vydali album V původním snění

Kapela Tata Bojs vydává svou jedenáctou studiovou desku. Album V původním snění je hudební směsí rokenrolu, taneční energie i balad.
2. 3. 2026

VideoŠkrty v kultuře vyvolaly rozruch. Umělci se obávají o budoucnost institucí

Vláda Andreje Babiše (ANO) letos snižuje rozpočet ministerstvu kultury oproti loňsku o dvanáct procent. Umělci, divadelníci i třeba lidé na literární scéně se tak obávají o osud svých institucí. Týká se to například i literárního časopisu Host, který se spoléhá na veřejné zdroje – podporuje ho město Brno, ale třeba i ministerstvo kultury. „Čtyřicet procent už je opravdu hodně. Už myslím, že byste musel uvažovat o zrušení úvazků, že se časopis bude tisknout na horší papír, nebo vydáte méně čísel ročně,“ uvedl šéfredaktor časopisu Host Jan Němec. Šéf resortu kultury Oto Klempíř (za Motoristy) zprávy o čtyřicetiprocentním škrtu označil za dezinformace. V příštích dnech chce ministerstvo s profesními asociacemi o škrtech v rozpočtu jednat.
1. 3. 2026
Načítání...