Recenze: Pohřeb až zítra řízne. A zanechá jizvu poznání, že něco se pohřbít nedá

Pohřeb babičky je sice zítra, ale pokus o to, pohřbít vše špatné, může nastat už dnes. Aspoň to si myslí matka rodiny, která v předvečer posledního rozloučení se svou vlastní maminkou pozve ke společenému stolu ostatní příslušníky rodiny, aby se urovnalo vše, co minulost přinesla. V nové divadelní hře Natálie Kocábové Pohřeb až zítra uváděné ve Švandově divadle je ale babička ve skutečnosti nakonec ta poslední, o kterou tady jde.

V útulné rodinné vile se v předvečer pohřbu babičky schází všichni, kteří jí byli blízcí za živa. Plán je jasný, povečeřet a zavzpomínat na blízkého člověka. Jenže místo toho nastává výbušný večer protkaný emocemi jednotlivých postav, protože ty mají nejen své trable, názory na rodinu i aktuální politiku, ale taky silnou potřebu řešit své křivdy, bolesti a touhy, které nedokáží už po letech umlčet.

Jako cukr a bič působí nejprve komické situace ze vzájemného obviňování, spleti názorů a přístupů i k řešení politických otázek, které záhy nabírají na dramatičnosti. To zejména v momentě, kdy se autorka hry dotýká aktuálních témat, jako je uprchlická krize, a nutí se tak zamyslet nad globálním děním a rozdílnosti ve vnímání uprchlíků v očích jednotlivců.

Ve stejný moment do toho ale zcela přirozeně probublávají na povrch vlastní životy a vztahy postav, ve kterých se postupně najde téměř každý. Rozvod nebo rozchod přece řeší kdekdo. Složitou bolest tohoto aktu se ale autorce velmi upřímně podařilo vtělit do jediné jednoduché věty pronesené postavou otce, který říká, že přežít rozvod je mnohdy těžší než vychovat vlastní děti.

3 minuty
Reportáž: Pohřeb až zítra ve Švandově divadle
Zdroj: ČT24

Výkony jednotlivých postav jen dokreslují přirozenost celé hry, že nad skutečností příběhu se nikdo ani nezamýšlí. Matka (Bohdana Pavlíková), její bývalý manžel (Robert Jašków), obě dospělé dcery Andy (Natálie Řehořová) a Tess (Beáta Kaňoková), teenager Miki (Cyril Dobrý nebo Adam Ernest), který ve vile stále bydlí, a matčin nový přítel Jiří (Luboš Veselý) – ti všichni ve společné rodinné disharmonii výborně herecky ladí.

„Potvrdilo se mi, že nejsilnější věci jsou, když se v nich zrcadlí zkušenosti autora. Jen opravdoví mistři dokážou psát o něčem, co nezažili. Divák totiž vycítí, že to je autentické,“ prohlásila Natálie Kocábová. A nejde jí než dát za pravdu. Z téhle hry totiž člověka mrazí a zároveň cítí i naději, že ne vše je úplně ztracené. Příběh samotný je sice vymyšlený, ale rozpoložení jednotlivých postav a vztahů odpovídá tomu, co autorka zažila.

Hru napsala přímo pro Švandovo divadlo potom, co jí před dvěma lety jeho ředitel a režisér Daniel Hrbek vyzval a pomohl jí vytvořit to nejlepší z několika možných textů.

Napsala jsem hru o něčem, co mě stresovalo - o ztrátě pocitu domova. A také o rozvodu, který je v ní všudypřítomný, a přesto jakoby nepodstatný. Mně ale připadá, že právě rozvody udělaly ve společnosti větší binec než obě světové války dohromady.
Natálie Kocábová
autorka hry Pohřeb až zítra

Rituální taneček se snaží obrousit ostré rohy

Podle dramaturgyně Martiny Kinské je znát, že hru napsala autorka s citem pro tragikomické situace. „Dokáže v životě odpozorovat řadu výrazných a výmluvných detailů,“ okomentovala hru. Podle ní předkládá zajímavý pohled na možnost i nemožnost komunikace, což nemusí vždy nutně souviset s tím, jak jsou si lidé blízcí.

Pohřeb až zítra
Zdroj: Alena Hrbková/Švandovo divadlo

A detaily jsou ve hře podány skutečně mistrovsky. Autorka je citlivě začleňuje do celku, kde nenásilně, ale přitom s určitou krutostí uhodí na správnou strunu a zanechají v mysli jizvy. Stejně hluboké, jako když si jedna z postav sester ve hře způsobuje řezné rány po těle, jakoby mohly utišit její bolest z rozvodu. Nebo když se ta druhá ocitá v situaci, kdy chce skočit z okna a její bratr si to chce natočit na mobil a sdílet na sítích. Bez ohledu na to, jak citlivá je celá situace. 

Ale pak je tady ještě matka, která je občas hysterická, ale jinak se snaží rodinu stmelit dohromady. Nebo pasáže, kdy autorka záměrně některé životní situace odlehčuje a dává jim punc přirozenosti. Jako třeba otec s tou nejvážnější tváří oznamuje svůj „životní počin“, že připravil pro rodinu něco zcela zásadního, co dával dohromady celá léta: album fotek.

Postavám tak nelze zároveň upřít ani snahu dospět nakonec k vzájemnému porozumění a smíření, které se line hrou a neodbytně klepe na dveře. Jako když si otec rodiny vzpomene, že když se potřeboval překonat nějaký problém, tančil se řecký tanec na motiv filmu Řek Zorba. A tak i on vyzývá nového partnera své bývalé ženy, aby si s ním zatančil. A vlastně se i spřátelil.

Natálie Kocábová se narodila 16. května 1984 v Praze do umělecko-politické rodiny a má americké, skotské a slovanské předky. Její maminkou je americká tanečnice a textařka Marsha Kocábová-Crews, otcem zpěvák, hudebník a politik Michael Kocáb. Natálie má dva mladší sourozence – sestra Jessika je psycholožka, bratr Michael se věnuje hudbě a filmu.

Na FAMU vystudovala obor scenáristika a dramaturgie. Nyní má na svém kontě osm vydaných knih a tři divadelní hry.

Pokud máte rádi humor a dialogy připomínající momenty z komedií Woodyho Allena, což je to, co na textech autorky oceňuje sám režisér hry, další představení se koná 16. června ve Švandově divadle. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
před 8 hhodinami

Alright, alright, alright. McConaughey má kvůli AI ochrannou známku na svůj obličej

Matthew McConaughey si nechal zaregistrovat záběry z filmu Omámení a zmatení se svou podobou a hlasem jako ochrannou známku. Hvězda snímku Interstellar či krimi seriálu Temný případ tak bojuje proti zneužití svého obličeje umělou inteligencí, píše Wall Street Journal. Podle všeho jako vůbec první herec.
před 12 hhodinami

I v Ostravě zůstává Idiot obrazem společnosti

Jeviště Národního divadla moravskoslezského patří knížeti Myškinovi, hlavnímu hrdinovi románu Idiot od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nová jevištní dramatizace vznikla přímo pro ostravskou scénu.
15. 1. 2026

Kulturní zpráva o Grónsku: Audiokniha Cit slečny Smilly pro sníh nebo seriál Vláda

Beletrie, audioknihy i seriál dávají českým čtenářům a divákům možnost, jak se seznámit s příběhy z Grónska. Včetně koloniální minulosti, která se odráží i v kultuře a o níž se v současné době znovu mluví v souvislosti se zájmem amerického prezidenta Donalda Trumpa tuto zemi získat.
15. 1. 2026

Zoe Saldanaová se stala díky Avataru nejvýdělečnější herečkou

Scarlett Johanssonová dokralovala, prvenství mezi nejvýdělečnějšími herečkami zaujala Zoe Saldanaová. A to díky třetímu pokračování série Avatar, která sama láme kasovní rekordy.
15. 1. 2026

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
15. 1. 2026

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026
Načítání...