Svět, který představuje detektivní sága Milénium, má svá pravidla. A své fanoušky. I zatím poslední pátý díl Muž, který hledal svůj stín, napsaný Davidem Lagercrantzem, je v zásadě nijak závažně neporušuje. Fanouškové spolu sice vedou líté bitvy, jinak je to ale spíše velká literární nuda.
Recenze: Pátý díl Milénia vrhá dlouhý literární stín
Po třech dílech, napsaných švédským novinářem Stiegem Larssonem (1954–2004), se po jeho smrti žezla kultovní série ujal novinářský kolega David Lagercrantz (*1962). Jeho druhý literární pokus i nadále udržuje styl, neklesá ani pod náporem kritiky. Na mysli ale občas klesají fanouškové.
Lagercrantz, podobně jako Larsson, má jistě osobitý vybroušený rukopis, a díl za dílem v zásadě naplňuje poněkud psychedelické schéma, hodné v zásadě psychiatrické diagnózy. Na celém světě se najdou čtenáři toužící po zprávách z našeho silně paranoidního světa, kde zkáza visí na nitce – a pravda je odhalitelná kliknutím na klávesnici počítače.
Jedná se o literaturu módní, atraktivní, masovou a nenáročnou. Je to ale nakonec jen fikce, takže si netřeba rvát vlasy. Každá hrůza, zvláště je-li přece jen a pouze na papíře (či v elektronickém formátu), nakonec v jednu chvíli skončí.
Karikatury alarmujícího světa
Lze vlastně považovat Milénium za literaturu? O tom není pochyb. Davy, které v očekávání hltají příběhy punkerské hackerky Lisbeth Salanderové a neohroženého novinářského investigavce Mikaela Blomkvista, mají více než jen své důvody. O tom, zda je to ale literatura kvalitní, o tom by se daly vést zásadní spory. Ale od komiksového dobrodružství Ferdy Mravence a Berušky z pera Ondřeje Sekory čtenář také nečeká nic jiného, než že bude přiměřeně potěšen a poučen.
Noomi Rapaceová jako Lisbeth Salanderová ve filmové adaptaci románu Muži, kteří nenávidí ženy (2009, režie: Niels Arden Oplev)
Dobrodružství Lisbeth a Mikaela navíc přináší sdělení, že boj o povahu našeho světa nekončí. V proměnách času se mění jen atributy alarmujícího světa a o traumatizující odhalení někde na síti není nikdy nouze. Karikaturní charaktery hrdinů z nich činí postavy mající od počátku ve své DNA zabudovány vzorce, jež předurčují jejich chování. Lisbeth si nese prokletí z dětství, Mikael zase odhodlání poprat se za správnou věc. Okolo nich se točí svět.
Vytýkat Lagercrantzovi úpadek Larssonovy mistrovské série není zcela na místě. Půvab díla, jež přežilo svého otce, se tak podobá jiným legendárním dílům, ať už je to Sherlock Holmes, James Bond či Harry Potter. Jako každý jiný kult má i Milénium své vyznavače, kteří se úpěnlivě modlí, aby dosáhli spasení, ne nepodobni chiliastické víře brzkého soudného dne.
Dokud nás to bude bavit
Pátý díl ságy zastihuje Lisbeth v ženské věznici, kde se objevila kvůli snaze ochránit postižené dítě z minulého dílu. A ve věznici se opět utká se zlem v postavě kruté Benity a laxního šéfa věznice. Je tu ale i Kamila, její dvojče, jež překvapí tím, že se ocitne na špatné straně hackerské barikády (té ruské, samozřejmě). Hlavním tématem tohoto dílu je tentokrát velmi diskutabilní problém popření identity v rámci sociálního prostředí.
O dalším vývoji budeme jistě brzy informováni. Lagercrantz má smlouvu i na díl šestý. Milénum bude ještě dlouho vrhat svůj stín, alespoň dokud ho budou čtenáři číst. Nebo dokud to bude Lagercrantze bavit? A i kdyby ne…
David Lagercrantz: Muž, který hledal svůj stín (Mannen som sökte sin skugga). V překladu Azity Haidarové vydalo nakladatelství Host, Brno, 2017.