Recenze: Orel deváté legie

Před dvaceti lety jeho otec opustil Řím a vydal se na sever, rozdat si to s divokými barbarskými kmeny. Ztratil tam své muže, svůj život a také svoji čest, zlatého Orla deváté legie. Jeho syn Marcus to takhle nemůže nechat! Severní Británii, mezi městy Carlisle a Newcastel, protíná neuvěřitelný Hadriánův val jako pozůstatek ambiciózního opevnění severní hranice římského impéria. Téměř sto dvacet kilometrů dlouhá, skoro pět metrů vysoká a tři metry široká kamenná hradba, táhnoucí se od východu k západu na linii mezi Severním a Irským mořem, tehdy, kolem roku 140 n. l. (kdy se tento příběh odehrává), měla chránit jižní část země před nájezdy drsných severských kmenů ze skotské Vysočiny, které nikdy nešly pro nějakou tu ránu sekerou a podříznutí krku daleko. Ale také to bylo nepřehlédnutelné gesto moci a síly sebevědomého impéria, hranice tehdy známého světa, za kterou na Římany číhá jen krutá a nevyhnutelná smrt.

Musíte mít slušnou motivaci,

abyste do toho šli a riskli to, obzvlášť když vašim jediným průvodcem bude otrok Esca, který je za zdí doma, a přestože vám vděčí za svůj život, bytostně nenávidí všechno, co představujete. Musíte mít právě takovou motivaci, jakou měl centurion římské legie Marcus Aquila, který se právě nechal do Británie převelet. Už nechce dál patřit mezi poznamenané a nechat kdekoho kálet na rodné jméno. S tím, že je táta po smrti, už moc nenadělá, ale důležité je, zda zemřel v boji, nebo jako zbabělec, případně zda se daleko na severu, v nějaké obskurní barbarské svatyni, nepovaluje Orel deváté legie, kterého je třeba vrátit do rodného hnízda. Někomu tohle sice může připadat jako zbytečně patetické, ale takhle nějak to měli dobře vychovaní Římané z tehdejších legií nastaveno. Buď svoje jméno očistí, nebo zemře, což je pro vojáka schéma, kterému rozumí, přičemž smrt se pohybovala na hranici pravděpodobnosti hraničící s jistotou. K tomu, aby dosáhl svého, totiž:

Musí za zeď!

Když ho nevyzpytatelně se tvářící otrok Esca (který s tímto výrazem odehrál prakticky celý part) nepodřízl hned za prvním skotským dubem, svitla jistá naděje, že by to nabušený a dobře motivovaný Marcus mohl přece jen přežít. Ale ještě ho čeká smrtelný závod o život s tuleními lidmi (kdyby o nich v Navy Seal slyšeli, možná by si zvolili přijatelnější zvíře), o jejichž zparchantělé povaze svědčí to, že odřezávají nepřátelům chodidla, aby nedošli vykoupení. Tihle „Tuleni“, kteří vypadají, jako by přistáli u skotských břehů z Apocalypta, totiž běhají rychleji nežli koně, jenomže v pravou chvíli (jak už se to, děti, v pohádkách stává) se z mlhy vynoří vysmátý Esco s pomocí, kterou nikdo nečekal…

Devátá legie podruhé

a doufejme, že na nějakou dobu i naposled. Celovečerní filmografii rodáka z Glasgowa režiséra Kevina Macdonalda (Poslední skotský král) lze spočítat na prstech jedné ruky. Jeho nekomplikovaná „buddy movie“ z doby římského impéria Orel deváté legie nás prakticky s ročním odstupem zavádí tam, kde spolu s devátou bojoval Centurion Neila Marshalla. Tentokrát se ovšem v mládeži přístupném aranžmá ani v lítých bojových scénách krve nedořežete, takže početný dorostenecký fanklub Channinga Tatuma může být bez obav vpuštěn do sálu a střihačka Justine Wrightová by měla obdržet zvláštního Oskara za nejlépe odstříhanou přístupnost v kategorii PG-13.

Absence krvavé bitevní flákoty je tu kompenzována podmanivými syrovými záběry kaledonských hor, rafinovaně kombinovanými s levnějšími maďarskými lokacemi, tupě postávajícími domorodci, kteří vypadají, jako by si právě odskočili ze skansenu, Tuleními lidmi, kteří pro ty, jimž ještě nedošlo, co je to za hajzly, dokáží (mimo záběr) podříznout i vlastní dítě, a především charismatickým svalovcem Channingem Tatumem (Milý John).

Zdá se, že v římské zbroji Tatum už definitivně pohřbil doby, kdy působil jako model Vogue, a v roli vojáka, který ctí staré hodnoty a umanutě se prodírá k cíli skotskou Vysočinou, kde toho (naštěstí) příliš nenamluví, nakonec vytváří figuru, kterou skousnete.

Standardní „buddy movie“

je ale založena na chemické interakci mezi dvěma parťáky, co se zpočátku většinou nemohou ani cítit, aby se z nich posléze vyklubali kámoši na život a na smrt. Tohle odzkoušené schéma ale v Orlovi přílišnefunguje. Jamie Bell (Billy Elliot) jako druhá polovina ústředního tandemu musel být totiž obsazen v době, kdy si Kevin Macdonald vybral svoji slabou chvilku. Jeho postava je nechtěně divná (jako by se stále chystala k něčemu, co nakonec nepřijde) a na to, že jde o potomka Pána pěti set kopí, neduživá (což ji degraduje v bojových sekvencích).

Orel deváté legie není podívaná tristní ani ohromující, neboť za nějakých dvacet pět milionů dolarů nového Gladiátora nenatočíte. Je to slušný opus s přímočarým příběhem, hutnou atmosférou a přijatelným výkonem Channinga Tatuma, snímek k jednorázovému odkoukání pro vyznavače žánru a snadnému zapomenutí pro ty ostatní. Tohle všechno platí, když ovšem zapomenete na závěrečnou sekvenci, jíž zesláblému režisérovi vnutil zřejmě šílený scenárista, která je idiotskou pakárnou, jež vám dá pecku do hlavy (nebo kam) ve chvíli, kdy ve vás zraje smířlivý pocit, že předvedené bylo vlastně lepší, než jste čekali.

USA / Velká Británie 2011, 114 min, české titulky. Režie: Kevin Macdonald, scénář: Jeremy Brock (podle románu Rosemary Sutcliffové), kamera: Anthony Dod Mantle, hudba: Atli Orvarsson. Hrají: Channing Tatum (Marcus Aquila), Jamie Bell (Esca), Donald Sutherland (strýc Aquila), Mark Strong (Guern), Douglas Henshall (Cradoc), Tahar Rahim (tulení princ), Denis O´Hare (Lutorius).

  • Z filmu The Eagle zdroj: Focus Features http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2496/249587.jpg
  • Orel deváté legie / The Eagle zdroj: Focus Features http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2496/249593.jpg
  • Z filmu The Eagle zdroj: Focus Features http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2496/249589.jpg
  • Orel deváté legie / The Eagle zdroj: Focus Features http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2496/249591.jpg
  • Z filmu The Eagle zdroj: Focus Features http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2496/249585.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 22 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...